nařiekali sme, a neplakali ste. L7,33 Neb přišel jest Jan, ani jeda chleba, ani pije vína, a diete: Ďábelstvie má. L7,34 Přišel syn člověka, jeda i pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a opilec vína, přietel zjevných i tajných hřiešníkóv. L7,35 I spravedliva učiněna jest múdrost ode všech synóv svých.“
L7,36 I prosil jest ho jeden z zákonníkóv, aby jedl s ním. A všed do domu zákonníka, sedl jest za stuol. L7,37 A aj, žena, kteráž byla v městě hřiešnice, jakž jest poznala, že by Ježíš seděl za stolem v domu zákonníka, přinesla pušku alabastrovú masti. L7,38 A stojéci z zadu u noh jeho, počala s slzami smáčeti nohy jeho a vlasy hlavy své vytierati a líbala jest nohy jeho a mastí pomazovala. L7,39 I vida zákonník, kterýž ho byl pozval, vece sám v sobě: „Byť tento byl prorokem, vědělť by zajisté, která a kteraková jest žena, která se ho dotýká, nebo hřiešnice jest.“ L7,40 I odpověděv Ježíš, vece jemu: „Šimone, mám tobě nětco pověděti.“ A on vece: „Mistře, pověz!“ L7,41 I vece Ježíš: „Dva dlužníky byla sta dlužna jednomu lichevníku, jeden byl dlužen pět set grošóv a druhý patdesáte. L7,42 A když sta neměla, odkud by zaplatila, odpustil jest oběma. Protož který jej viece miluje?“ L7,43 I odpověděl jest Šimon: „Mám za to, že ten, komužť jest viece odpustil.“ A on vece: „Právě si rozsúdil.“ L7,44 A obrátiv se k ženě, i vece Šimonovi: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem do domu tvého, vody nohám mým nepodal si, ale tato slzami smáčela nohy mé a vlasy svými vytierala. L7,45 Políbenie si mi nedal, ale tato, jakž sem všel, nepřestala jest líbati noh mých. L7,46 Olejem hlavy mé nepomazal si, ale tato mastí zmazala nohy mé. L7,47 Protožť pravím tobě: Odpúštějíť
