na skálu, toť jsú ti, ješto když uslyšie, s radostí přijímají slovo, a ti kořene nemají, nebo na čas věřie a v čas pokušenie odstupují. L8,14 Které pak padlo mezi trnie, toť jsú ti, ješto slyšie, ale od pečovánie a zbožie a od rozkoší života jdúce, bývají udušeni a nepřinášejí užitku. L8,15 Ale které do země dobré, toť jsú ti, kteříť v srdci dobrém a výborném slyšiece slovo božie pamatují a užitek přinášejí v trpělivosti.“
L8,16 „Nižádný pak zasvietě svieci, nepřikrývá jie nádobou ani stavie pod postel, ale na sviecen postavuje, aby ti, kteří vcházejí, světlo viděli. L8,17 Neb nenie věc tak tajná, by nebyla zjevena, ani skrytá, by nebyla poznána a najevo nevyšla. L8,18 Protož vizte, kterak slyšíte. Nebo ktož má, bude jemu dáno, a ktož nemá, také i to, ješto mní, že by měl, bude odjato od něho.“
L8,19 I přišli sú k němu matka a bratřie jeho, a nemohli sú ho dojíti pro zástup. L8,20 I pověděno jest jemu: „Matka tvá a bratřie tvoji stojie vně, chtiece tě viděti.“ L8,21 Kterýžto odpověděv vece k nim: „Matka má a bratřie moji jsú ti, kteří slovo božie slyšie a činie.“
L8,22 Stalo se jest pak v jeden den, vstúpil jest on na lodíčku i učedlníci jeho. I vece k nim: „Převezme se přes moře.“ I vstúpili sú na lodí. L8,23 A když sú se plavili, usnul jest. I přišel jest vicher větrový na moře a bily sú na ně vlny, tak že byli v nebezpečenství. L8,24 I přistúpivše zbudili sú jej řkúce: „Přikazateli, hynemeť!“ A on vstav, přimluvil jest větru a búři vodné i přestal jest a stalo se utišenie. L8,25 I vece jim: „Kde jest viera vaše?“ Kteřížto bojiece se, divili sú se, řkúce jeden k druhému: „I kto jesti tento, že i větróm přikazuje i moři a poslúchají ho?“
L8,26 I připlavili se do vlasti gerazemské, kteráž jest proti Galilei.
