Mladý: Předceť já musím v Římě být,
bychť já jměl statek zastavit.
Starý: Čím pak statek zas vyplatíš,
když tam peníze utratíš?
Mladý: Půjč, stařečku, jmáš jich dosti!
Starý: Ba, nepůjčím na marnosti,
a já nachoval s těžkostí.
Mladí sobě hrubě škodí,
schované se[gr]se] gſe starým hodí.
V nádherných šatech choditi,
přitom peníze nejměti,
posmívají se[gs]se] gſe i děti.
Zlé jest, kde vzít, nevěděti.
Mladý: Přivezuť nětco pěkného.
Starý: Netrefí se[gt]se] gſe na starého.
Hleď raději doma svého.
Nicť darmo nedají v Římě,
že jest tam nepravost, víme.
[55v]číslo strany rukopisuZůstaň doma, haj své vlasti,
nedej cizozemcům krásti.
Však oni v svých zemích tobě
nedadí rozkazovat sobě,
by ty o to nejvíce stál.
Čert pak Vlachův do Čech nasral,
musíš tam jmít nevolný[gu]nevolný] nowolny byt
a papeže polibit v ...
Třebas tam přijdeš o zdraví
i o duši tě připraví.
A když tam budeš frejovat,
musíš s Francouzi bojovat,
choditi s hrubou palicí,
sotva kráčet po ulici,
neb Venuše do Vlach loudí,
mnohý tam přišel o moudí.
Tak, hle, Venus svým dvořanům
platí, zvláště mladým pánům.
Neníť tam bezpečné jídlo,
přichází tam i o hrdlo.
Posmíváš se[gv]se] gſe mému kroji,
jináč tě Vlaši přistrojí.
[56r]číslo strany rukopisuBudeš líčenej František
jako karetní svrchníček.
Toběť se[gw]se] gſe tak pěkně vidí,
mně se[gx]se] gſe to pak nic nelíbí.
V českém kroji byl by vážen,
ty pak chodíš jako blázen.
Famfír se[gy]se] gſe za tebou vleče,
užívej českého meče,
toho rožnu nevytáhneš,
dal bychť pěstí, až se stáhneš.
Hle, já mám boty rytířské,
ty máš střevíčky kurevské.
Kdyby tvůj otec z mrtvých vstal,
sám by tě vlastní rukou sťal,
aby nedělal posměchu
sobě ni starému Čechu,
nečinil z sebe kejklíře
a zůstával v české víře.
Aby o tom jistě věděl,
by ty křivolace hleděl,
že tobě to nic nesluší
okolo hlavy frňousy.
[56v]číslo strany rukopisuPročpak pokojně nestojíš,
foukáš, že se[gz]se] gſe do Vlach strojíš.
Chceš, abych já v tvé marnosti
půjčoval na tvé lotrovství,
ty mi prvé neoplatil?
Skoro bych tě juž vymlátil!
Tak tě pasovati sluší
notným kyjem na rytířství.
Na mne sobě, jak chceš, pohleď!
Skoro bych juž na tebe vsed,
by poznal Čecha starého
od troupa, hejska mladého.
Nepočal jsi růsti skoro.
Varuj ode mne, potvoro!
Mladý: Poznávám na tvé osobě,
že nic nezejskám při tobě.
Nechtíž s tebou, kdo chce, má žert,
a ty hledíš jako sám čert.
Vlaši by tě se[ha]se] gſe zděsili.
Starý: Třebas tě s nimi zvěsili!
