Ó, Bohemia
Není to v světě nic divného,
že vlast táhne k sobě svého;
česká země hladovitého
živí i nepřítele mnohého.
Nemá odměny od žádného,
trpí od cizích mnoho zlého.
Ó, Bože, chraniž národu českého!
Předešle a za pohanstva
byla země česká pusta,
zůstávaje tak od dávna,
lidského rozumu prázdna.
Když pak z osudu božského
od národu slovanského
skrze Čecha osazena,
ve všem dobrém rozmnožena,
tu hned národové jiní,
závistiví, nepřízniví,
[53v]číslo strany rukopisuoč prvé nikda nestáli,
nestarali, nevzdělali,
zosobit usilovali
a do Čech se[gg]se] gſe velmi drali,
chtíce to Čechuom vydříti,
z cizí práce rozkoš jmíti
a svou vůli provoditi,
o vše všudy připraviti,
o čež usilují až posavad,
aby ledakdos v Čechách vlád,
nemůže-li, aby okrad.
Ó, kde jsou starých Čechuov ruce
na takové cizozemce?
Nynější se[gh]se] gſe jen dívají,
mnozí i napomáhají,
tak k záhubě pospíchají.
K čemu přijdou, to poznají.
Jmějž se[gi]se] gſe dobře, milý Čechu,
nelez dále do posměchu.
Každý do tvé vlasti běží,
tak zůstáváš jen v loupeži.
Ochraňujž sám Pán Buoh tebe
a pomoz z země do nebe.
Starý Čech se[gj]se] gſe s mladým vadí, pozoruj, co sobě praví
Starý: Zdař Buoh, synu, kterak se[gk]se] gſe jmáš?
Což mne juž starého neznáš?
Jakýs mi se[gl]se] gſe mistrný zdáš.
Mladý: Ale kde jsi se tu vyvřel?
Já mněl, že jsi dávno umřel.
Copak, milý, starý děde,
jakť se[gm]se] gſe pak k starosti vede?
Starý: Já pilně hledím na tebe,
sotva jsme poznali sebe.
Mladý: Proč tak chodíš po selsku sprost,
jmaje statku a peněz dost?
Jáť bych se[gn]se] gſe pak za to styděl,
kdyby to kdo na mně viděl.
Starý: Cha, cha, cha, cha, milý synu,
tu-liʼs na mně našel vinu?
[54v]číslo strany rukopisuDržím se[go]se] gſe předkův mých kroje
a nedbám na cizí stroje.
Styď se[gp]se] gſe rači za zlé mravy,
nevrtíce sem tam hlavy.
Vidím, že jmáš pěkné šaty,
hádám, žeʼs velmi bohatý.
Musejí tě židé znáti,
co máš od těch šatův dáti.
Slušíť pěkně i to píro,
jako by nic tvého nebylo.
Mladý: Strojím se[gq]se] gſe teď do Vlach jeti,
bych tam moh nětco viděti.
Starý: Slejchal jsem od děda tvého,
že jest tam vrch všeho zlého.
Rádi vidí mladé hosti,
pokudž jmají peněz dosti,
zvláště pak bohaté pány,
stříbrem, zlatem premovány.
Mladý: Vždy tam ale nětco skusí.
Starý: S prázdným měšcem domů musí.
