neštěstí podrazit nohy,
by ty jměl zlaté podkovy.
Každý by byl bohatý rád,
kdo stojí, hleď, aby neupad[ga]neupad] naupad.
Štěstí jest jako sklenice,
kteráž blyštíc rozrazí se.
Buď živ, jak náleží na tě,
nebo kdo jsi, poznají tě.
Nech na straně nádherností,
zbytečných, marných skvostností,
aby to rači zachoval,
k čemu tě Pán Bůh povolal,
s dobrým svědomím tak býti,
v cizí věci se[gb]se] gſe netříti.
Neplichť se[gc]se] gſe tu, kdež neslušíš,
osob, místa šetřit musíš.
Nemůžť nijakž jabku hovno
ve všem všudy býti rovno.
Nospomanatamus:cizojazyčný text Hovno rozplyne na vodě,
jabko plyne v své podobě.
Lidé na pejchu nedbají,
nepůjčí ani nedají,
aniž pejchou co vyděláš.
Zůstaneš bláznem, to shledáš.
Dej paní Pejše pohlavek,
ať neleze za vobojek.
V pravděť jsem oznámil toto.
Medle nehněvej se o to,
kdo jsi takový kolivěk.
Přijmiž také nětco za vděk,
neb v světě jsou mistrné líčky,
bohatým, slavným divné poklísky,
jednak jeden velký, jednak maličký,
skusil jest to i pan Václav V...
Nebo: Štěstí s neštěstím se[gd]se] gſe sočí,
sem i tam zápasí, točí.
Mnohý klesá, jiný skáče,
někdy vejská, někdy pláče.
Mějž každý v tom pozor na se
a nelez do bláta zase.
Nam: Nolle fieri melior, definit esse bonus.cizojazyčný text[49]Připsáno na pravém okraji
A ze psa zajíc nebude, by jej jak chtěl kořenil.[50]Připsáno na pravém okraji
Ó, co ohyzdná věc jest,
mrzutá pejcha a lež,
vysokomyslnost chudého,
an žádný nedbá na něho,
kurva když se[ge]se] gſe o čest vadí
a moudrý s bláznem nesnadí,
kde se[gf]se] gſe pak o cizí derou
a bohatí chudým berou,
ti pro takové lakomství
tratí nebeské království.
Tyto věci sobě překážejí:
Voda vohni,
starost zdraví,
ožralství pokoji,
pravda lhářům,
lakomství kněžím,
kurvy žákům,
skoupému hosti
a dary spravedlnosti.[51]Dvě poslední srovnání připsána na pravém okraji
Hausknechtu kůň poručiti,
šenkýřkám měšec svěřiti,
havéři důl, ženu žákuom,
při řečníkuom,
neopatříš-li sobě sám toho,
zvíš, jak zejskáš velmi mnoho,
leda bylo pro někoho.[53]Všech sedm veršů připsáno na levém okraji
[52v]číslo strany rukopisu[54]prázdnéÓ, Bohemia
Není to v světě nic divného,
že vlast táhne k sobě svého;
česká země hladovitého
živí i nepřítele mnohého.
Nemá odměny od žádného,
trpí od cizích mnoho zlého.
Ó, Bože, chraniž národu českého!
Předešle a za pohanstva
byla země česká pusta,
zůstávaje tak od dávna,
lidského rozumu prázdna.
Když pak z osudu božského
od národu slovanského
skrze Čecha osazena,
ve všem dobrém rozmnožena,
tu hned národové jiní,
závistiví, nepřízniví,
