Panně Bítě a Judytě
i tý Markétě, šumplitě,
udělejtež to a brzy,
rádyť splní i podrží.
Čekáť na to i panna Kačka,
zapoťtež jí též valáška.
Však vždy sedí velmi zticha,
po svém milém velmi vzdychá
a ráda se také píchá,
an mnohá stará neplecha
k starosti toho nenechá.
Tamto za kamny Keruše
vzala pěknou sukni na se.
Vytáhniž ji, však jest naše.
Hle, dívá se i Dorotka,
neníť také hrubě krotká.
A ráda tancuje kotka,
pozdvihujíce podolka.
Též se volně, čerstvě potká.
Umí se brániti lehna,
ošoustala sobě stehna.
K tomu čistě zadkem zmítá,
k porážce povolná, hbitá.
Při nich sestra a má tetka,
střeštěná jako já všecka.
Lída pak za toho boje
jest juž také nahotově.
Smí se potkat s tuhou zbrojí
s svou sestrou,
přemohouc rejtara spolu,
že k posledku musí dolů.
Jestlipak tu více která?
Máť zde býti i Estera,
připověděla hned včera.
Půjde s ní k tanci Klempera,
neb se vždycky na něj smála.
Taky by se ráda vdala.
Což jest pak do té moudrosti,
ana jen činí tesknosti.
Však máme zde bláznův dosti.
Užívejme našich ctností!
S filozofy nesrovnáme,
k masopustu právo jmáme,
bychom se pak i zervali,
za to bychom nic nedali,
an se tamto moudří perou,
také o jakousi derou.
Pan opat ji tuze brání
a nedá žádnému na ni,
neb sám po ní velmi touží,
vždycky mu se cosi bouří.
Já pravím, že v naší lázni
směšnější jsou bohatí blázni.
Ještě nětco uhlédáme,
mumraje očekáváme,
slavným bláznům podíváme,
třebas s nimi i pohráme,
však spolu jeden cech máme.
Druhý blázen: Hle, a oni juž tamto jdou
a před nimi pěkně hudou,
hnedky mezi námi budou.
Karty, kostky s sebou nesou,
zakuklení, čert ví, kdo jsou.
Jistě ňátcí páni mladí.
A frejují také rádi,
k posledku se o to svadí.
Bláznice: Poďte sem, nechte těch řečí,
opat před Benignou klečí,
předkládá jí mistrné věci.
P. hospodář: Pane opate, což to děláte?
Na Benigně se kejváte?
Takliž v klášteře klekáte,
když jeptišky zpovídáte?
