Povím na vás, to shledáte,
jestli spropitného nedáte.
P. opat: Co jest pak do toho komu,
však jesti masopust k tomu.
Venus to osvobodila,
Benigna také svolila,
se mnou prvé známa byla.
O spropitné jesti málo
a ono mi vždyckny stálo.
Mlčte o tom, já vám pravím,
také vás potom zatajím.
P. Masopust: Kde jesti pak náš pan Sváda,
však jest naše tejná rada.
P. ouředník: Vaše Milost, máť zde býti.
Nedá mu sem Pokoj jíti.
Pravil, když Pokoje zbudou,
že jsem hned s Šarvátkou přijdou.
Spolu se pilně radili,
jak by někoho svadili.
Čert s Hněvem v té radě byli.
Pan Sváda ráčil přijíti
a k Hynkovi promluviti.
P. Sváda: Pohleď tamto, pane Hynku!
Derou se na tvou Alinku.
Zdeněk s ní vždycky pohrává
a nětco jí přišeptává.
Ty pak na to nedbáš ani.
Věř mi, že tak přijdeš o ni.
Dobře znám na jeho oči,
že tě při ní vždycky sočí.
Prve se s ní divně točil,
dvakrát tě v tanci přeskočil.
Medle, cos mu pak učinil,
dříve ti ani nesplnil.
Pan Hněv přistoupil k Hynkovi,
Hynek dal baňku Zdeňkovi.
Po té do kordu vše vesměs,
pan Mars se tu vzal hnedky kdes.
Připlichtil se i Nesmířil,
nic sobě toho nestížil.
Nedal jim různo nikoli,
stalo se po čertově vóli.
Purgmistr při Zdenkovi stál,
také hned dvou šrámů dostal,
křičíc: „Kýž jsem doma ostal!“
Říkali mu pan Nezmeškal.
Pan Čert se pak radostně smál.
Šatan: Cha, cha, cha, cha, již sou v sobě.
Děkuji z toho Svobodě,
Masopustovi věrnému,
Bachusovi mně milému,
při tom také panu Svádě,
poněvadž bejvá v mé radě.
Marsovi také zaplatím,
Hněvu nijakž neopustím.
Jakýž by to masopust byl,
kdybych já přítomen nebyl
a někoho nezabili.
Křivdu by mi učinili,
darmo masopust strojili.
Což juž dále uděláme?
S Masopustem rozžehnáme.
Přes rok se s ním zas shledáme,
nikoli neobmeškáme.
