Já pak dále půjdu nyní
na papežské posvícení.
Budu tam jmít také hosti,
svých věrných po své libosti,
též i jarmark na odpustky.
Vezmu s sebou i Svobodu,
nebť jest můj přítel po rodu.
Bachusa též nepominem,
jehož vždycky potřebujem.
Svády také nenecháme,
z kteréhož oužitek jmáme.
Marsa naschvál pohledáme
a Pokoji tam nedáme.
Tak naši pouť vykonáme.
Venuše jest tam hned ráno,
fraucimoru povoláno.
Popi jsou také hotovi,
na nás čekají a strojí.
Poďtež, vyvolení moji,
buďme stálí, věrní, svoji.
Smrt: Přišla jsem k vám nenadále,
nemoha se dívat dále
takovým vašim marnostem.
Musím býti vaším hostem.
Poďtež k mému tanci také,
bez vejmluvy všelijaké!
Žádnýť mi se nevyskáče,
nevyprosí, nevypláče.
Dosti jste byli veselí,
na mne pozoru nejměli.
A tak juž půjdete se mnou,
těla vaše v hrobích lehnou,
odtad se potomně stratí
a k soudu božímu státi.
Pokoj žaluje na Masopusta a jeho dvořany
Šel jsem včera k Masopustu,
jmaje tam drstnatou cestu.
Čert s Bachusem tam seděli,
nejvyšší správu drželi.
Svobodu opanovali,
na žádného nic nedbali,
žrali, pili, hodovali,
Cnost a Pobožnost vyhnali.
Potom poslali pro Svádu,
dal jim šatanáš tu radu,
Hněv Marsa vždycky podštíval,
na mne škaredě vošklíbal.
Pilně jsem všeho doslejchal,
Grobián blil, prděl a dmejchal.
Když mne pak od sebe zbyli,
dva mezi sebou zabili,
některé při tom skurvili.
Tak Masopust okvasili.
Odtad se pak jinam brali,
všickni spolu pospíchali
na jakési posvícení.
Žádnáť při nich kázeň není.
Stresceť Pán Bůh takovú zběř,
nespomůžť jim ani papež.
Tomu každý jistotně věř,
neb nařízení takové
jsou šatanoví svátkové.
Masopust jest věc pohanská,
vloudila se do křesťanstva
skrze antikrista zlého,
bezbožné nálezky jeho.
Jestiť peklo i pro něho.
Hrozná pokuta takových
masopustníkův bezbožných!
Toho šatan potvrzuje,
tím všeckno zlé provozuje,
neb on masopust vymyslil,
papež jej v kalendář vpleštil,
tím církev křesťanskou zlehčil
a slovo boží opustil.
Opovržmež Masopusta,
přidržme se Pána Krista,
abychom rozkoše věčné
dostali v slávě nebeské.
Amen.
