a Sidonské božstvím krmiti, jehož jest neměl, a Bohu dlužné chvály nechtěl odplatiti. A abychom nescepeněli s Ananiášem a s Zafirou, jenž sou se lží odpolu méně vraceli Duchu svatému, než sou ho vzali. Mnějíc omylně, že jest nevěděl Duch svatý jako hmotný nápoj, co komu ho Buoh Otec utočí z sudu Pána Krista čepem milosrdenství v mieru potřeby aneb žádostivé, na modlitbě rozžívané vuole.

Kteréžto dary milosti Ducha svatého, svrchu nápoji přirovnané, nápoj mstu nám vykládá. To jest, že jich jako sladkého nápoje od přirození žádáme a žiezníme a že jich okušení jest žieznivých duší rozvlažení a potěšení jako tělesné žiezni sladičký mest. Nebť toho nepří svatý Petr, by se byli Duchem svatým nezpili, než že sou se podlé hloupých domnění nezpili, jen střiedmě duchovně řka: Ne takť sou se tito zpili, jako mníte. Ale totiž jako onen Eliu, jenž jest řekl: Duch jest v lidech a nadchnutí Najvyššieho dává rozuom. Pln sem řečí, až mi se div břicho nerozpukne jako mest bez pruoduchu, jenž nové nádoby loupá. Kolika je mučednictvím apoštoly, novejm lahvem ve čtení přirovnávaje, ten mest zloupal, není snadno vypsati, kterak jest mnohé jiné povahy. A mocí opojného mstu v nich puosobil, snadno jest v Písmě skutkuov jich vyšpehovati těm, ktož povahy opojného mstu znají. Ktož pak neznají, veršiť se jim kolikas vypisují takto: Jednomu dá k jídlu chtíč, pláč na hřiechy jinému. Z jiného mudrala činí, z jiného boháče. Nutí jiného k plození, k skákaní jiného. Jiného pudí k sváru a k prodávaní všeho, jinému dává sen. Odjímá s rozumem pamět, tajemství zatajit nedá, pokrm zas vyvracíc, zpívaním z jiného, rozveselením se prejští.

Tak jest Ducha svatého milost zapojeným učedlníkuom, chtíc k častému přijímaní velebné svátosti, dávala i pláč nábožný. Všech písem mudráky z nich zdělala i všech zboží vládaře, neb sú byli nic nemajíce a všemi věcmi vládnúce. Na každý den přispářením věrných v cierkev plodíce, skoky svými všechen svět zběhali. Hřiešníkuom zrádce a tvrdoplecné spílajíc, s nimi se vadili. A praj kolikož jich dědiny měly, prodávajíc, ze spolka se dělili. Jako opilí nic svého nehledíc, jen aby pokojem se uspili. Žádnému jako spící opilí se nebránili. Potrativše pamět starého zákona i přítomných věcí, se nadějí jako opilí troštovali, rozuom profrejmarčivše za vieru, hřiechy vyvracovali zpovědí. Tajemství Bohem sobě zjevených netajíc,