[21v]číslo strany rukopisua Sidonské božstvím krmiti, jehož jest neměl, a Bohu dlužné chvály nechtěl odplatiti. A abychom nescepeněli s Ananiášem a s Zafirou, jenž sou se lží odpolu méně vraceli Duchu svatému, než sou ho vzali. Mnějíc omylně, že jest nevěděl Duch svatý jako hmotný nápoj, co komu ho Buoh Otec utočí z sudu Pána Krista čepem milosrdenství v mieru potřeby aneb žádostivé, na modlitbě rozžívané vuole.

Kteréžto[u]Kteréžto] terezto dary milosti Ducha svatého, svrchu nápoji přirovnané, nápoj mstu nám vykládá. [22r]číslo strany rukopisuTo jest, že jich jako sladkého nápoje od přirození žádáme a žiezníme a že jich okušení jest žieznivých duší rozvlažení a potěšení jako tělesné žiezni sladičký mest. Nebť toho nepří svatý Petr, by se byli Duchem svatým nezpili, než že sou se podlé hloupých domnění nezpili, jen střiedmě duchovně řka: Ne takť sou se tito zpili, jako mníte. Ale totiž jako onen Eliu, jenž jest řekl: Duch jest v lidech a nadchnutí Najvyššieho dává rozuom. Pln sem řečí, až mi se div břicho nerozpukne jako mest bez [22v]číslo strany rukopisupruoduchu, jenž nové nádoby loupá. Kolika je mučednictvím apoštoly, novejm lahvem ve čtení přirovnávaje, ten mest zloupal, není snadno vypsati, kterak jest mnohé jiné povahy. A mocí opojného mstu v nich puosobil, snadno jest v Písmě skutkuov jich vyšpehovati těm, ktož povahy opojného mstu znají. Ktož pak neznají, veršiť se jim kolikas vypisují takto: Jednomu dá k jídlu chtíč, pláč na hřiechy jinému. Z jiného mudrala činí, z jiného boháče. [23r]číslo strany rukopisuNutí jiného k plození, k skákaní jiného. Jiného pudí k sváru a k prodávaní všeho, jinému dává sen. Odjímá s rozumem pamět, tajemství zatajit nedá, pokrm zas vyvracíc, zpívaním z jiného, rozveselením se prejští.

Tak jest Ducha[v]Ducha] duch svatého milost zapojeným učedlníkuom, chtíc k častému přijímaní velebné svátosti, dávala i pláč nábožný. Všech písem mudráky z nich zdělala i všech zboží vládaře, neb sú byli nic nemajíce a všemi věcmi vládnúce. Na každý den [23v]číslo strany rukopisupřispářením věrných v cierkev plodíce, skoky svými všechen svět zběhali. Hřiešníkuom zrádce a tvrdoplecné spílajíc, s nimi se vadili. A praj kolikož jich dědiny měly, prodávajíc, ze spolka se dělili. Jako opilí nic svého nehledíc, jen aby pokojem se uspili. Žádnému jako spící opilí se nebránili. Potrativše pamět starého zákona i přítomných věcí, se nadějí jako opilí troštovali, rozuom profrejmarčivše za vieru, hřiechy vyvracovali zpovědí. Tajemství Bohem sobě zjevených netajíc,