Take, otče, nebo tak líbilo sě jest před tebú. L10,22 Všeckno dáno jest mně od otce mého. A nižádný nevie, kto byl by syn, jediné otec, a kto byl by otec, jediné syn, a komu chtěl by syn zjeviti.“ L10,23 A obrátiv se k učedlníkóm svým, vece: „Blažené oči, jenž vidíta, což vy vidíte. L10,24 Nebo pravím vám, že mnozí králové a prorokové chtěli sú viděti, což vy vidíte, a neviděli sú, a slyšeti, což slyšíte, a neslyšeli sú.“
L10,25 Aj, některaký zákona dospělec vstal jest, pokúšeje jeho a řka: „Mistře, co čině životem věčným vládnúti budu?“ L10,26 A on vece k němu: „V zákoně co psáno jest? Kterak čteš?“ L10,27 A on odpověděv, vece: „Milovati budeš pána boha tvého ze všeho srdce tvého a ze všie duše tvé a ze všech sil tvých a ze všie mysli tvé a bližnieho tvého jakožto tě samého.“ L10,28 I vece jemu: „Právě odpověděl si, to čiň a živ budeš.“
L10,29 On pak chtě uspravedliti sě samého, vece k Ježíšovi: „A kto jest mój bližní?“ L10,30 Vzezřev pak Ježíš, vece: „Člověk některaký sstupováše od Jeruzaléma do Jericho a vpadl jest mezi lotry, kteříž také oblúpili sú jeho, a rány vzloživše, odešli sú, odpolu živa ostavivše. L10,31 Přihodilo se jest pak, že kněz některaký sstupoval by túž cestú, a vida jeho, minul jest. L10,32 Též i jáhen, když bieše podlé miesta, a viděv jeho, pominul jest. L10,33 Samaritánský pak některaký cestu čině, přišel jest podlé něho, a uzřev jeho, milosrdenstvím hnut jest. L10,34 A přiblíživ se, zavázal jest rány jeho, naliv oleje a vína. A vzloživ jeho na hovado své, vedl jest do chléva a péči o něm činil jest. L10,35 A druhý den vyňal jest dva penieze a dal jest chlévníkovi a řekl jest: Péči jeho měj, a což kolivěk nadto vydáš, já když navrátím se, vrátím tobě. L10,36 Kto těch tří vidí se tobě bližní býti jemu, kterýž upadl jest mezi lotry?“ L10,37 A on vece: „Kterýž učinil jest milosrdenstvie nad ním.“ I vece jemu Ježíš: „Jdi i ty učiň též.“
L10,38 Stalo sě jest pak, když jdiechu, i on všel jest do některakého hrádku a žena některaká jménem Marta přijala jest jeho do domu svého. L10,39 A té bieše sestra jménem Maria, kteráž také sedieci podlé noh páně, poslúcháše slova jeho, L10,40 Marta pak pečováše podlé častého přisluhovánie. Kteráž stála jest a řekla: „Pane, nenie tobě péče, že sestra má opustila jest mě samu přisluhovati? Protož rci jie, ať mi pomóže.“ L10,41 A odpověděv vece jiej pán: „Marta, Marta, pečliva jsi a mútíš sě při mnohém. L10,42 Ale však jednohoť jest potřebie. Maria najlepšie stranu vyvolila jest, kteráž nebude odjata od nie.“
XI.
L11,1 A stalo sě jest, když bieše na miestě některém modle sě, když přestal jest, vece jeden z učedlníkóv jeho k němu: „Pane, nauč nás modliti sě, jakožto i Jan učil jest učedlníky své.“ L11,2 I vece jim: „Když modlíte sě, řcete: Otče náš, jenž jsi v nebesiech, osvěť se jméno tvé, přiď královstvie tvé. L11,3 Chléb náš vezdajší daj nám dnes. L11,4 A odpusť nám hřiechy naše, nebo i sami odpúštieme každému dlužnému nám. A neuvoď nás v pokušenie.“
L11,5 I vece: „Kto z vás jmieti bude přietele a pójde k němu o pólnoci a die jemu: Přieteli, požič mi tří chlebóv, L11,6 nebo přietel mój přišel jest s cesty ke mně, a nemám, co položil bych před ním. L11,7 A on vnitř odpověda, die: Neroď mně těžek býti, již dveři zavřěny sú a děti moji se mnú jsú na loži, nemohu vstáti a dáti tobě. L11,8 A on ač trval by tluka, pravím vám, a ač nedá jemu vstana, protože přietel jeho byl by, pro nezbednost však jeho vstane a dá jemu, kolikož má potřebie. L11,9 I já pravím vám, proste a dáno bude vám, hledajte a naleznete, tlucte a otevřěno bude vám. L11,10 Nebo každý, jenž prosí, béře, a ktož hledá, nalézá a tlukúciemu otevřěno bude. L11,11 Kto pak z vás otcě prosí za chléb, zdali kámen dá jemu? Anebo ryby, zdali za rybu hada dá jemu? L11,12 Anebo ktož prosil by vajce, zdali podá jemu štíra? L11,13 Protož ač vy, když byli byšte zlí, poznali ste dobré dané dávati synóm vašim, čímž viece otec
