otázanie, abychom jeho múdrost poznali. Otěžte jeho, kde země vyší nade všě nebe. K tomu ten pútník otpověděl: Nade všě nebesa jest Kristus v tělesenství a tělesenstvie jest podstat a přirozenie zemné, a protož tu jest země výše všěch nebes. To otpověděnie posel, zasě sě vrátiv, pověděl. A v tom otpovědění pútník pochválen. Tehda ona vecě: Učiňmy mu třetie otázanie, najtěžšie. K němužto otpovie liť právě, dóstojno jeho bude přěd knězě biskupa pustiti. Otěžtež jeho, kak je vysoko ot země až do nebes. A když toho pútníka otázali, otpověděl poslovi a řka: Jdi k tomu, jenž tě jest ke mně poslal, otěžiž jeho, ať povie, kaktě vysoko, nebtě on změřil tehda, když s nebes do pekelné propasti upadl. A jáť sem nikda z nebes neupadl, protoť sem toho kaktě zvýš nezměřil. A vězte to, nenieť žena, ale diábel. To posel uslyšav, velmi sě užasl a vrátiv sě zasě, všeckno pořád pověděl. V nižto hodinu všickni tomu diviechu sě a diábel přěd jich očima zmisal. Tehda biskup sám v sobě počě sě tresktati a s velikým skrúšením na svú křehkost vzdychati, prosě, aby jemu buoh ráčil odpustiti. A zatiem posla vyslal, aby toho pútníka přivedli; ani vyšedše, jeho nenalezli. Proněžto biskup sezvav lidí, jim přikázal, aby sě postiec buohu modlili, zda by ráčil zjěviti, který by to pútník byl, jenžto jest jemu tak z velikého nebezpečenstvie pomohl. Tehda té noci biskupovi zjěveno, ež jest byl svatý Ondřěj, jenž u pútníkovéj postavě přišed, ot velikého hřiecha biskupa vystřiehl. Potom biskup buoha pochváliv všě své dni svatému Ondřěji rád slúžil, buohu sě dostal. Amen.