srozuměv, do města sě zasě vráti a pravě to svým učenníkóm, co sě jemu zěvilo. V tu sluhy ciesařovi přiskočivše, svatého Petra polapichu a starostě, jemužto Agrippa diechu, u moc dachu. K ňemuž Akrippa takto vecě: Ty li si ten, ješto sě tiem svelíčieš, jež ženy od jich mužóv rozvodíš? Tehda svatý Petr počě jeho z toho tresktati a řka: Proč mi v tom vinu dáváš? Jáť sě nesvelíčěji v jiném než v kříži mého milého Jezukrista.
V ten čas svatého Petra, jež bieše cizozemec, na kříži umřieti otsúdichu. K jeho k veliciej prosbě hlavú dolóv na kříži jej pověsichu, neb tak bieše řekl: Nejsem duostojen týmž činem na kříži pnieti jako muoj spasitel Kristus. Tehdy tak na kříži dolóv hlavú visě, počě křesťanstvo u vieřě potvrzovati. Tu stáše množstvie křesťanóv žalostivě plačíc. V tu hodinu vezřěvše, uzřěchu anděly v krásných koronách a svatého Petra vidiechu, an knihy béře od Jezukrista. A což s lidmi mluvieše, to na těch knihách čtieše. To svatý Petr vida, ež hospodin ukázal svú svatú chválu přěde všěmi křesťany na jeho skončení, snažně bohu poděkova a jě všěckny bohu poručiv, duši pustil. V tu hodinu ukázachu sě anděli u velikéj světlosti, jichžto nikda nikte nebieše tak vídal, ti takto k lidem promluvichu: Radujte sě, nebo máte velikého orudovníka za sě přěd hospodinem.
O svatém Pavlu
O svatém Pavlu také sě píše, ež když jednoho dne v Římě u mešpory na želéři stojě kázáše, jeden mladec podčěšie Neróv milostný, aby lépe svatého Pavla kázanie uslyšal, na okenci seděl, a tu sě vzdřiemav i spadl, zbiv sě, inhed umřěl. To uslyšav Nero, velmi jeho žělel a jiného miesto ňeho podčěším učinil. To skrzě ducha svatého svatý Pavel vzvěděv, kázav sobě toho umrlého přinésti, jej vzkřiesil a jeho přěd ciesařě s tovařiši poslal. V tu hodinu, v nižto jeho najviec
