vieru majě, ež jeho buoh mohl utěšiti na vzkřiešení králové i nad teprvo urozeném dietěti. Tehda netáhl sě svatý Leonardus buohu pomodliti, až králová i s dietětem jest vzkřiešena. Jemužto když král chtěl veliké dary od zlata a od střiebra dáti, vzieti nerodil, ale aby chudým rozdáno bylo, rozkázal a řka: Já sbožie tohoto světa nežádaji, mám na mém pusti dosti. A tu jsem, zda bych sě mému Jezukristovi slíbil. Tehda mu král ponuce, ráčil li by vešken les té púščě sobě mieti. Svatý Leonardus otpovědě: Nenie mi toho třěba, ale což ob jednu noc na oslíku mohu objěti, to mně pro buoh rač dáti. Tomu král rád povolil a tak na tom městišči klášter sobě učiniv, se dvěma mníškoma, buohu slúžě, bydlil. A tu, ež nikdie vuod obliz mieti nemožieše, studnici sobě malým pokopáním na buozě uprosil.
Tu také tolik divuov svatých učinil, a vlášče kterýž vězeň jeho svatéj milosti sě poručil, ten svého vězenie jeho modlitbú byl zproščen. Ani kteří s řetězi a s okovami k němu přídúc, u buožiej službě až do smrti s ním ostali. A potom svatý Leonardus mnoho časuov buohu slúživ, skončal a věčnéj radosti sě dostal. Potom svatý Leonardus rozličným lidem buoží mocí mnohé milosti ukazoval a zvlášče z žalářóv, z věží, z uokov, ktož sě jemu poručil, ten od jeho svaté milosti pomoc učil.
Život svaté Ludmily tuto sě čte
Když chtěl všemohúcí hospodin, aby skrzě jeho stkvúcie ducha
