kázali jě nemilostivě zderúc, rózno zavřieti. Tehda súdcě, ciesařóv úřědník, k svatému Felicianovi vecě: Smiluj sě nad svými šedinami, modl sě našim buohóm. Jemužto když svatý Felicianus nepovolil, kázal jeho súdcě sviežíc železnými hřěbíky jeho rucě i nohy probiti a řka: Budiž tak, až však po méj vóli učiníš. A zatiem zapověděl, aby jemu ani píti ani jiesti nedali. Potom ten zlý súdcě kázal přěd sě svatého Prima přivésti, k němuž vecě: Aj toť tvój bratr Felicianus ciesařoma povolil. Učiniž takež a budeš jakžto i on přěd ciesařoma po čsti. Tu lstivú řěč svatý Felician uznamenav, k němu vecě: Bratr jest muoj nebeskému ciesařovi povolil. Tehda súdcě kázal jemu oba boky pochodněmi páliti a horké olovo v jeho svatá usta léti. Ale buožím divem nic jemu neuvadilo. To súdcě uzřěv, kázal jě oba vyvedúc stieti. Jichžto těla křestěné pochopivše schovali.
Život svatého Barnabáše, apoštola z sedmidcát jednoho
Svatý Barnabáš z Kypra byl jest jeden ze dvú a z sedmidcát buožích učenníkóv. Jehožto svaté písmo v knihách o skutciech svatých apoštolóv znamenitě chválí, kak jest byl v svaté vieřě ustavičný slova buožieho kazatel snažný. Jakžto jest ukázal po rozličných vlastech svatým i s jinými učenníky buožími běhajě a rozličné národy k svatéj vieřě veda i obracijě. A o tom sě vlášče píše, ež když jeden čas svatý Barnabáš a s ním jeho rodic Johannes v tom městě, ješto Ikonia slóve, bieše, sě zjěvil tomu
