jsú. A uzřevše se vespolek, múdrý i řekl k králi: Ó, pane králi a súdce, velice já vám žaluji na tohoto mého bratra, že když sme šli spolu cestú, on sa nemúdrý nechtěl mně múdřejšiemu věřiti, abychom šli po dobré cestě, kterú sem jemu ukazoval, ale kázal mi s sebú jíti po jakés zlé cestě, kdež sme zjímáni. Protož vinenť jest mú smrtí. Tehdy blázen odpověděl řka: Ó, králi, jáť mám hodně naň žalovati, nebo on sa múdrý neměl jest tak snadně jíti za mnú, věda, že jest zlá cesta, neb by byl za mnú nešel, já bych se byl vrátil a šel bych za ním a byl bych k tomuto vězení nepřišel. A protož vinenť jest on mú smrtí. Tehdy vyslyšav je král, učinil takové rozsúzenie řka: Ty, blázne, nechtěl si múdřejšiemu věřiti, a ty, maje rozum, šel si za bláznem. Protož oba máte smrtí zahynúti. Takť bude v den súdný a při skonání světa, když vyjdú duše z skrýšuov svých a těla z hrobuov, aby přijali súd všeho, což se dopustili. Tuť bude i tělo bláznové, duše neposlušné, i duše rozumná, majíc povolivši bláznovému tělu, obé odsúzeno a tiem súdem potupeno. A pro tu příčinu ta výpověd hrozná slove mež s obú stranú ostrý. Nebo bíti bude hřiešníka i s strany těla, i s strany duše. Jakož svatý Matúš napsal: Bojte se toho, kterýž tělo i s duší muož poslati do pekla. Také výpovědi báti se máme pro opatrnost a vtipnost toho najmúdřejšieho srdce, kterýž nemuož zklamán býti. Nebo všecky věci sú jemu známé