XIX
Nu19,1 I mluvil jest Pán k Mojžiešovi a Áronovi řka: Nu19,2 Tentoť jest zákon oběti, kterýž jest ustavil Pán. Přikaž synóm izrahelským, ať by přivedli k tobě krávu červenú věku celého, na niežto nebyla by nižádná poškvrna ani nosila jha, Nu19,3 i dáte jí Eleazarovi knězi, jenž vyveda jí z stanóv, obětuje před obličejem všech. Nu19,4 A omoče prst ve krvi jejie, pokropí proti dveřóm stánkovým sedmkrát, Nu19,5 i spálí jí u vidění všech, tak kóži i maso jejie[dw]jejie] ge/gegíe jako krev i hnój plameni dáte. Nu19,6 Dřevo také cedrové a yzop a červenec dvakrát omáčený kněz pustí v plamen, kterýž krávu hltá. Nu19,7 A tehdy potom omyje rúcho i tělo své, vejde do stanóv i bude poškvrněn až do večera. Nu19,8 Ale i ten, ktož by spálil jí, umyje rúcha svá i tělo a nečist bude až do večera. Nu19,9 I sbéře muž čistý popel kraví a vyspe jej z stanóv na miestě přečistém, aby byl množství synóv[dx]synóv] synóm izrahelských[dy]izrahelských] izrahelſkym k stráži a k vodě pokropenie, neb za hřiech kráva spálena jest. Nu19,10 A když umyje rúcha svá, ktož kraví nesl bieše popel, nečist bude až do večera. Budú mieti to synové izrahelští i příchozí, kteříž přebývají mezi ními, za svaté právem věčným. Nu19,11 Kto by se dotekl mrchy člověčie, a proto za sedm dní byl by nečist, Nu19,12 pokropen bude z té vody deň třetí a sedmý a tak očištěn bude. Jestliže by dne třetieho pokropen nebyl, sedmého nebude moci očištěn býti. Nu19,13 Všeliký, ktož by se dotekl lidské duše umrliny a pokropen z toho smiešenie nebyl, poškvrní stánku Páně a zahyne z Izrahele, neb vodú očištěnie nenie pokropen, nečist bude a zóstane nečistota jeho na něm. Nu19,14 Tentoť jest zákon člověka, kterýž umierá v stánku. Všickni, ktož vcházejí do stanu jeho, i všecka orudie, kteráž tu jsú, poškvrněna budú za sedm dní. Nu19,15 Orudie, kteréž by nemělo přikryvadla ani zavazadla svrchu, nečisto bude. Nu19,16 Ač by kto na poli dotekl se mrchy člověka zabitého nebo samého od sebe umrlého nebo kostí jeho nebo hrobu, nečist bude za sedm dní. Nu19,17 Vezmú z popela spálenie i hřiecha a pustie vody živé naň v órudie, Nu19,18 v níchžto když člověk čistý omočil by yzop, pokropí z něho všeho stanu i všeliké nádoby i lidi takovú nečistotú poškvrněných Nu19,19 a tiem obyčejem čistý očistí nečistého třetieho a sedmého dne. A očištěn jsa dne sedmého umyje i se i rúcha svá a nečist bude až do večera. Nu19,20 Pakli by kto tiemto řádem nebyl očištěn, zahyne duše jeho z prostředka sboru, neb svatyni Páně poškvrnil jest a nenie vodú očištěnie pokropen. Nu19,21 Bude to přikázanie ustavenie zákona věčného. Sám také, ktož kropí vodami, umyje rúcha svá. Všeliký, ktož se dotkne vód očištěnie, nečist bude až do večera. Nu19,22 Cožkoli dotknul by se nečistý, nečisto učiní. A duše, kteráž dotkla by se cožkoli těch věcí, nečista bude až do večera.
Kapitola XX.
Nu20,1 I přišli sú synové izrahelští i všecko množstvie na púšť Sin měsiece prvnieho a zóstal jest lid v Kades i umřela jest tu Maria a pohřebena na témž miestě. Nu20,2 A když potřeboval jest vody lid, sešli sú se proti Mojžiešovi[dz]Mojžiešovi] Moyżieẛo a Áronovi Nu20,3 a obrátivše se v svár, řekli sú: Ó bychom byli zhynuli mezi bratřími našími před hospodinem! Nu20,4 Proč ste vyvedli sbor Páně [na púšť]text doplněný editorem, abychme i my i náš dobytek zemřeli? Nu20,5 Proč ste nám kázali vstúpiti z Éjipta a přivedli ste na miesto toto najhoršie, kteréž sáto nemóž býti, jenž ani fíka rodí ani vinnic ani zrnatých jablek, nad to i vody nemá ku pití? Nu20,6 A všed Mojžieš a Áron do stánku zaslíbenie, nechavše množstvie, padli sú nicí na zemi i volali sú k hospodinu a řekli sú: Pane bože, uslyš volánie lidu tohoto a otevři jím poklad tvój, studnici vody živé, aby nasyceni jsúc přestalo reptánie jích. I ukázala se jest sláva Páně nad ními. Nu20,7 A mluvil jest Pán k Mojžiešovi řka: Nu20,8 Vezmi metlu a shromažd lid ty a Áron, bratr tvój, a mluvte k skále před ními a ona dá vody. A když vyvedeš vodu z skály, píti bude všecko množstvie i hovada jeho. Nu20,9 Tehdy vzal jest Mojžieš metlu, kteráž bieše před obličejem Páně, jakož přikázal byl jemu hospodin, Nu20,10 shromáždiv množstvie před skálu i řekl jest jím: Slyšte, protivní a nevěřící! Zdali z skály této vám vodu budem moci vyvésti? Nu20,11 A když zdviže Mojžieš ruku, udeřiv metlú dvakrát v skálu, vyšly sú vody přeštědré, takže i lid pijieše i dobytek. Nu20,12 I řekl jest hospodin k Mojžiešovi a Áronovi: Že ste nevěřili mně, abyšte posvětili mne před syny izrahelskými, neuvedete lidí těchto do země, kterúž dám jím. Nu20,13 Tato jest voda Odpornosti, kdežto sú se svářili synové izrahelští proti hospodinu a posvěcen jest v ních. Nu20,14 Poslal jest mezitiem Mojžieš posly z Kades k králi Edom, jenž by řekli: Totoť vzkazuje bratr tvój
