Harlemu v Nydrlantů i ženy v čas nuzné potřeby pro vlast a náboženství statečně bojujíce, nepřátely zahnaly. Johanna, královna z Navarry, do ležení přijela, vojska, aby se stále měli a vlast hájili, napomínala a posilnila. Bohu jest jedna věc jak ve mnoze, tak v mále, jak skrze silné, tak i mdlé vítěziti. Bůh k vykonání dekrétů svých užívá svobodně nástrojů, jakých chce, někdy mužů, někdy žen. Jestliže muží nechtějí, tedy ženy boží dílo činí a skutky jeho hlásají. Mnohdykráte Bůh k skutkům svým vzáctných žen užil, aby muže moudrostí světskou se nadýmající zahanbil, (jako Dan. 5) k dání rady ženy užil, aby jak krále, tak i knížata, kteří jen světem zapáchali, potupil. Byli ještě matrony, mnohé matky chudých lidí dobročinné, milosrdné, které svou dobročinností statky své rozhojnily. Nebo zboží skrz almužny, když se z víry dávají, se nezmenšuje, ale roste a rozmnožuje. Taková byla Placilla, C. Teodozia manželka, která i v špitálích chudým sloužila, a za Zákona starého vdova Sareptánská, žena Sunamitská, za nového Tabita. (Skut. 9). Hany hodné sou ženy skrbné, které netoliko samy nuzným nic nedají, ale i mužům brání a na ně se spouzejí.

Obzvláštní okrasa ženy jest pracovitost a pilnost, víceji ženu ruce ozdobují, které mozoly mají, nežli ty, které se od prstenů stkví. O té ctnosti obšírně Šalomoun (Přísl. 31. kap.) vypravuje, kterážto kapitola hodna jest, aby ji všecky ženy v srdci svém a paměti vždycky měly. Zvláštní zajisté ctnosti žen tam obšírně vyčítá, které sou bázeň boží, láska a víra manželská, poslušnost, střídmost, střízlivost, stydlivost, čistota, pokora, tichost, v hospodářství pilnost, pracovitost etc. V těch ctnostech ženy které se nalézají, všickni lidé počestní jim se diví, je u vážnosti mají, takové i manželům, dětem, přátelům ku poctivosti bývají a po smrti u všech dobré jméno a slovo po sobě pozůstavují. Které ženy tedy to při sobě vidí, že těmi ctnostmi z větší částky sou