[465r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejeden mějieše dva syny a přistúpiv řekl jest ku prvniemu: Synu, jdi dnes dělati do vinnice mé. Mt21,29 A on odpověděv, vece: Nechci. Potom pak pokáním hnut jsa, šel jest. Mt21,30 Přistúpiv pak k druhému, řekl jest též. A on odpověděv, vece: Jdu, pane. A nešel jest. Mt21,31 Který ze dvú učinil jest vóli otcovu?“ Vecechu jemu: „První.“ Vece jim Ježíš: „Jistě pravím vám, že zjevní hřiešníci a nevěstky předejdú vás v království božiem. Mt21,32 Nebo přišel jest k vám Jan na cestě spravedlnosti, a nevěřili ste jemu. Zjevní hřiešníci pak a nevěstky věřili sú jemu. Vy pak vidúce, ani pokánie měli ste potom, abyšte věřili sú jemu.“

Mt21,33 „Jiné příslovie slyšte: Člověk bieše otec čelední, kterýž štiepil jest vinnici a plotem obklíčil jest ji a vykopal jest v nie lisice a ustavil jest věži, a posadil jest ji kopáči a na pút šel jest. Mt21,34 Když pak čas užitkóv přiblížil sě bieše, poslal jest sluhy své k kopáčóm, aby vzali užitky jejie. Mt21,35 A kopáči pochopivše sluhy jeho, jiného bili sú, jiného pak ukamenovali sú, jiného zabili sú. Mt21,36 Opět poslal jest jiné sluhy, viece než prvních, a učinili sú jim též. Mt21,37 Najposléze pak poslal jest k nim syna svého řka: Snad[156]Snad] navíc oproti lat., + forsitan var. styděti sě budú syna mého. Mt21,38 Kopáči pak uzřevše syna, řekli sú v sobě: Tentoť jest dědic, poďte, zabíme jeho, a mieti budeme dědičstvie jeho. Mt21,39 A pochopivše jeho, vyvrhli sú jeho[157]jeho] navíc oproti lat., + eum var. z vinnice a zabili sú. Mt21,40 Když pak přišel by pán vinnice, co učiní kopáčóm těm?“ Mt21,41 Vecechu oni: „Zlé zle zatratí a vinnici svú posadí jinými kopáči, kteříž dadie jemu užitek časy svými.“ Mt21,42 Vece jim Ježíš: „Nikda[158]Nikda] Nika rkp. nečtli ste v písmiech: Kámen, kterýž zavrhli sú staviece, ten učiněn jest v hlavu úhla; ode pána učiněno jest toto a jest divné v očí našich? Mt21,43 Protož pravím vám, že odjato bude od vás královstvie božie a dáno bude pohanóm činícím užitky jeho. Mt21,44 A ktož padl by na kámen tento, zlámá sě, na kohož [b]označení sloupcepak padl by, setře jeho.“ Mt21,45 A když uslyšeli biechu kniežata kněžská a zákonníci příslovie jeho, poznali sú, že o nich řekl by. Mt21,46 A hledajíce držeti jeho, báli sú sě zástupóv, nebo jakožto proroka jeho mějiechu.

Mt22,1 A odpověděv Ježíš, vece opět v podobenstvích jim řka:

XXII.

Mt22,2 „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž učinil jest svatby synu svému. Mt22,3 A poslal jest sluhy své volati zvané na svatby, a nechtiechu přijíti. Mt22,4 Opět poslal jest jiné sluhy řka: Řcete pozvaným: Aj, oběd mój připravil sem. Býkové moji a ptačstva zbita a všecko připraveno jest, poďte na svatby. Mt22,5 Oni pak zmeškali sú a odešli sú, jiný do vsi své, jiný pak k kupečství svému. Mt22,6 Jiní pak drželi sú sluhy jeho a protivenstvími naplněné zbili jsú. Mt22,7 Král pak když uslyšal bieše, rozhněval sě jest, a poslav zástupy své, zatratil jest vražedlníky ty a město jich spálil jest. Mt22,8 Tehda vece sluhám svým: Svatby zajisté připraveny sú, ale kteříž pozváni biechu, nebyli sú hodni. Mt22,9 Protož jděte k vyjitím cěst, a kteréž kolivěk nalezli byšte, volajte na svatby. Mt22,10 A vyšedše sluhy jeho na cesty, shromaždili sú všecky, kteréž nalezli sú, dobré i zlé, a naplněna jest svatba sedících. Mt22,11 Všel jest pak král, aby viděl sedície, a uzřel jest tam člověka nemajícieho rúcha svatebnieho. Mt22,12 I vece jemu: Přieteli, kterak sěm šel si, nemaje rúcha svatebnieho? A on oněměl jest. Mt22,13 Tehda vece král přisluhačóm: Svázanýma rukama a nohama, pusťte jeho do temností zevnitřních, tuť bude pláč a škřípenie zubóv. Mt22,14 Nebo mnozí sú zavoláni, ale málo vybraných.“

Mt22,15 Tehda odšedše zákonníci, v radu vešli sú, aby polapili Ježíše v řeči. Mt22,16 A posielají jemu učedlníky své s Erodesovými řkúce: „Mistře, vieme, že pravý jsi a cestu boží v pravdě učíš a nenie