[85r]číslo strany rukopisukrál i všickni lidé svatý křest přijeli. A svatý Jiří inhed mečem ještěra zabil. A počet těch, ješto toho dne pokřtěni jsú kromě žen a dětí bylo dvadceti tisícuov[bev]tisícuov] tiſycžuow mužuov. V ten čas král utázav se kostel velmi krásný ve jmě svaté královny učinil a svatý Jiří krále čtvery věci naučil. Najprvé, aby o svaté cierkvi péči měl, druhé, aby Božie služby rád poslúchal, kněží[bew]kněží] Kniežie ctil a na chudé pomněl. To svatý Jiří řekl, dav královi požehnánie, odtad[bex]odtad] otad pryč jel.
Za těch časuov césař Dacianus kralováše. Za něhožto křesťané velikú nenávist a trýzní od pohanóv trpiechu, tak že ve čtyřech neděléch sedmnádcte tisíc křesťanuov pro svatú vieru bylo umučeno. Proněžto mnozí křesťané, tak velikých muk trpěti nemohúc, musili se pohanským modlám modliti. To vida svatý Jiří, toho srdečně želeje[bey]želeje] žielege, vše, což[bez]což] cžož měl, chudým rozdal, rytierský stav opustiv, křesťanského kroje rúcho vzem a mezi pohanské starosty vstúpiv, vece: „Všickni bohové pohanští diáblé jsú, ale Hospodin jest nebesa stvořil.“ Jemužto těch vlastí súdce vece: „Kterú hrdostí smieš naše bohy diábly nazývati! Pověz mi, odkad jsi, neb kterak tobě řiekají?“ Jemužto svatý Jiří když své jméno i urozenie pověděl, uzřev súdce, že jeho dobrotivú řečí nemuož k své vieře[bfa]vieře] wierzie obrátiti, kázal jej, opak ruce sviežíc, přes trám vzhuoru táhnúc, na podlahu púštěti. A potom tak pověsiec jeho, všecko[bfb]všecko] wſſecžko tělo železnými[bfc]železnými] želežnými klikami zderúc, suol v jeho rány mecíc, pochodněmi připalovati a potom v žaláři zamknúti. Ale Jezus Kristus té noci jeho navštievil, jehožto přeslavným viděním tak se[bfd]se] ſie posilnil, jako by nic na ty muky nedbal. A to césař Dacianus uslyšev, že jeho mukami přemoci nemuož, kázav k sobě jednomu čarodějníkovi, k němu řekl: „Vidíš, ano křesťané umějí svými čárami muk zbývati a naše bohy tupiti.“ K němužto čarodějník vece: „Kaž mi hlavu stieti, ačť já jeho nepřemohu.“ A to řekl čarodějník, lítý jed s vínem
