[177r]číslo strany rukopisuMatka Božie uzřevši, radoštěmi podivi se i zplakala a jemu milé vítanie davši, vece: „Pomni na to, že mi tě jest muoj milý syn miesto sebe za syna dal a mě tobě zvláště poručil. Aj toť, s tohoto světa již pozvána k mému milému synu puojdu a tobě umrlé tělo porúčeji, nebť sem slyšela, žeť sú se Židé uradivše mezi[dlt]mezi] mežy sebú, zjednali a řkúc: ‚Střezme toho snažně, kdyžť Ježíšova mátě umře, jejie tělo pochopíce i spálíme.‘ Protožť přikazuji[dlu]přikazuji] przkažugi, když mé tělo k robu ponesete, aby tuto ruozku, mně andělem přinesenú, před mými nosidly nésti kázal.“ To uslyšev svatý Jan evanjelista, vzdech k Matce[dlv]Matce] Macze Božie vece: „É, by tuto byli všickni svatí apoštolé, ať bychom duostojné pochovánie učinili.“ A jakž to svatý Jan evanjelista vece, tak všickni apoštolé, divnú Boží mocí se[dlw]se] ſie před její domem uzřevše, počechu se diviti a řkúce: „Kteraká jest toto novina, pro niežto jest nás tuto Hospodin divně spolu snesl?“ V tu hodinu svatý Jan, z domu vyšed, je[dlx]je] gie uzřev všecky, milé vítanie jim dav, promluvil k nim tato slova: „Bratřie milá, vězte to, že naše milá královna, matka našeho milého pána Jezu Krista, již s tohoto světa do nebeských síní jest pozvána k svému milému synu. Protož nám se na tom pomnieti, když skončí[dly]skončí] ſkoncžie naše milá matka, nižádný ji z nás neplač, nebo by inhed lidé řekli: ‚Aj toť, jižto jiným z mrtvých vstávati kazují, ti se[dlz]se] ſie viece než jiní smrti bojiec, pláčí.‘“ Tu mile spolu pomluvivše, před ni všickni vnidechu. Na něžto Matka Božie zezřevši, milostivé jim vítanie davši, mezi nimi sedla. A tak, ano lucerny a svíce hořie, až do třetie hodiny noci seděvše, uzřechu, ano Ježíš bez čísla s velikým zástupem anděluov z patriarchami a s proroky i se všemi jinými svatými se k nie přiblíživ, vece: „Poď ke mně, má zvolená matko, má milá.“ K němužto ona sladkým promluvením vece: „Hotovo jest srdce mé, milý Hospodine, muoj milý synu, hotovo jest srdce mé.“ V tu dobu Hospodin k apoštolóm