[Pasionál, Knihy o životech svatých]

Plzeň (?): Tiskař Arnoštových Statut (?), 1476 (?). Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 25 C 1, 276 f. Editoři Svobodová, Andrea, Kuderová, Pavlína. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Ipo[174r]číslo strany rukopisulitus vece: „To sem učinil ne jako čarodějník, ale jako věrný křesťan.“ V tu dobu ciesař rozhněvav se kázal s něho křesťanského kroje rúcho, ješto v tu dobu na sobě jmějíše, svlekúc, jeho usta kamením zbíti. K němuž svatý Ipolit vece: „Mne si nesvlekl, ale oblekl.“ Decius vece: „Kterak s si smysla pozbyl, že se[djl]se] ſie své nahoty nestydíš! Raziť, vzdej obět mým bohóm a živ ostaneš. Pakli to neučiníš, hanebně s ním[djm]ním] wym z Vavřencem zahyneš[djn]zahyneš] žahyness.“ Svatý Ipolitus vece: „Á, bych tak ščastný byl v příkladě svatého Vavřence, jehožto nedóstojnými usty smieš jmenovati.“ Tehda jeho po té řeči káza Decius ciesař kyji bíti a tu dlúho bivše, železnými hřebeny dráti. A v těch mukách svatý Ipolitus velikým hlasem voláše a řka: „Věrný křesťan[djo]křesťan] krzeſtin sem.“ A když uzře Decius ciesař, an nic na muky netbá, kázal jej v rytieřové rúcho, jako někda chodil, obléci a řka: „Ostaňme v přízni a v rytieřství jako i dřieve, lépeť jest než hanebně sníti.“ K tomu když svatý Ipolit odpovědě a řka: „Chci já svému milému Jezu Kristovi slúžiti.“ V tu dobu s velikým hněvem Decius ciesař svému starostě Valeriánovi jej v moc dal, aby jeho rozličně na smrt umuče, ve všecko se v jeho zbožie uvázal. Tehda starosta Valerián zvěděv, že čeled svatého Ipolita věří v Jezu Krista[djp]Krista] kryta, kázal všech před se[djq]se] ſie pozvati a je[djr]je] gie k diáblovým modlám pohanským nutiti. Miesto nichžto svatá Konkordia, někda chůva svatého Ipolita, odpovědě a řkúc: „My s naším pánem Ipolitem radějšé chcme zemřieti podlé cti, než bez studu živi ostati.“ K tomu Valerianus vece: „Tosť dávná povaha robotných sedlákuov, že se[djs]se] ſie nikda nepolepšie, jeliž bitím je[djt]je] gie přibezděčie.“ A inhed, ano tu svatý Ipolit stojí, káza Konkordí svlekúce bičovati. Jenžto olovo na koncích těch bičuo mějiechu, tak ji dlúho[dju]dlúho] duho kázal bičovati, až duši i pustila. To uzřev svatý Ipolit, vece: „Děkuji tobě, milý Jezu Kriste, již si mú pěstúnku přede mnú do svého královstvie

X
djlse] ſie
djmním] wym
djnzahyneš] žahyness
djokřesťan] krzeſtin
djpKrista] kryta
djqse] ſie
djrje] gie
djsse] ſie
djtje] gie
djudlúho] duho
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).