[130r]číslo strany rukopisuArnulffus vece: „Nerozpakuj se, člověče, přijmi křest svatý, mocenť jest Jezu Krist tobě hřiechy odpustiti a tu nemoc uzdraviti.“ Tehda káza svatý biskup vodu přinésti, a jakž brzo malomocného pokřtil, tak inhed malomocný čist byl. A tak trůjí radost jměl. Jedno, že křtěn, druhé, že uzdraven, třetie, že štědrú almužnú obdařen. A když tak svatý Arnulffus milosrdnými skutky snažně Bohu slúžieše, často se[cgb]se] ſie od lidí v súkromě miesto vzdále[cgc]vzdále] wzdalee, v jednotě se zavieráše, zvláště v jedné vsi, [jížto]text doplněný editorem[96]doplněno podle Pasionálu kališnického Dodomaka dějí, nedaleko od Mecie, a v druhé vsi, jiežto Kaciako dějí. Tu v těch všech[cgd]všech] wſech bez příkazy lidské svá náboženstvie tajně pósobieše. A když jednú ve vsi, jenžto dějí Dodomaka, s těmi třmi svatými, jimžto byla tato jména Agilamat, Aron a Titus, přebýváše, struojce[cge]struojce] zſtruoycze jeho dvorský, kúpiv jednu rybu, před biskupa přinese, jižto pro hosty k večeři připraviti kázal. A když rybu kuchař rozkuchal, v nie prsten zlatý nalezl[cgf]nalezl] nalel a inhed jej před biskupa nesl. Jenžto prsten svatý Arnulffus poznav, že jej byl v řeku dávno uvrhl, Hospodinu pokorně chválu vzdal, již jako jistú naději maje, že mu Buoh všecky[cgg]všecky] wſſecžky hříchy odpustil. Avšak proto na své mysli nedržel, ale v pokoře vždy se[cgh]se] ſie za hřiešného jměl. A tak svuoj svatý život zpořédil, jakžto by vždy milejí Bohu byl.
Potom inhed v skuoře v svatém zámysle poče králi Kolotarie posly a listy sláti, tajně ponucuje a prose, aby jiného biskupa místo něho voliti kázal, jenžto by byl křesťanským slovem i příkladem lid uče k Bohu vedl. A když to král uslyše, velmi se zamútil, nechtě rád tak svatého muže, své duše ráci i všie obci takého utěšitele, zbýti, proněžto mu zase list poslal psaný v tato slova: „Kněže a otče milý, vzkázal[cgi]vzkázal] wzkazl s nám, abychom miesto tebe jiného biskupa učinili. Nikterakž učiniti nemůžem[cgj]nemůžem] nemucžem, a tak jsme se radovali Božiemu zevení, abychom tě biskupem učinili, tolikež již s velikém smutkem mezi sebú rozmlúváme, kterak po tobě ostaneme. Protož, žádný otče, zamyslil li s, kam dobrým úmyslem pro své duše spase[130v]číslo strany rukopisunie
