jest než tito všickni, kteříž metali do pokladnice. Mc12,44 Neb všickni to, což jim zbývalo, uvrhli jsú, ale tato z svého nedostatku všecko, což jest měla, uvrhla, všicku živnost svú.“

XIII.

Mc13,1 A když vycházel z chrámu, řekl jemu jeden z učedlníkóv jeho: „Mistře, pohleď, kteraké kamenie a stavenie toto jest!“ Mc13,2 A Ježíš vece jemu: „Vidíš liž toto všecko stavenie? Nebudeť ostaven kámen na kameni, ješto by nebyl zbořen.“

Mc13,3 A když seděl na huoře Olivetské při chrámu, tázali ho obláště Petr a Jakub a Jan a Ondřej: Mc13,4 „Pověz, nám, kdy tyto věci budú a které znamenie bude, když ty všecky věci počnú se konati?“ Mc13,5 A odpověděv Ježíš, poče jim praviti: „Viztež, ať vás nižádný nesvede, Mc13,6 neboť mnozí přijdú ve jménu mém řkúce, žeť já jsem, a svedúť mnohé. Mc13,7 A když uslyšíte boje a domnievanie bojóv, nebojtež se, nebť musie ty věci býti, ale ne ihned konec. Mc13,8 Neboť povstane lid proti lidu a královstvie proti království a budeť země třesenie po miestech i hladové, tyto věci jsúť počátek bolestí.“

Mc13,9 „Pilni pak buďte sebe, neboť budú vás zrazovati v sněmiech a v zbořiech budete biti a před králi a vladaři stanete pro mě na svědectvie jim. Mc13,10 Ale ve všech národiech najprvé musí býti kázáno slovo královstvie. Mc13,11 A kdyžť vás povedú zrazujíce, neroďte napřed mysliti, co byšte mluvili, ale cožť vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte. Nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale duch svatý. Mc13,12 Tehdyť zradí bratr bratra na smrt a otec syna a povstanúť synové proti rodičóm a smrtí je zhubie. Mc13,13 A budete v nenávisti všem pro jméno mé. A ktožť setrvá až do konce, tenť spasen bude.“

Mc13,14 „A když uzříte ohavnost opuštěnie, ana stojí, kdež nemá – ktož