čte, rozuměj –, tehdy kdož sú v Judí, utiekajtež na hory, Mc13,15 a ktož na střeše, nesstupujž do domu ani vcházej, aby vzal co z domu svého. Mc13,16 A ktoť bude na poli, nevracuj se zase, aby vzal rúcho své. Mc13,17 Běda pak těhotným a těm, ješto krmie, v těch dnech.“

Mc13,18 „Protož modlte se, aby se ty věci nedály v zimě. Mc13,19 Neboť budú dnové ti zámutku takoví, jakovíť sú nebyli od počátka stvořenie, které jest buoh stvořil, až dosavad, aniž budú. Mc13,20 A kdyť by neukrátil hospodin dní těch, nebyl by spasen žádný člověk, ale pro vyvolené, kteréž jest vyvolil, ukráceni budú dnové ti. Mc13,21 A tehdy, die liť vám kto: Aj, tutoť jest, aj, ondeno, nevěřte. Mc13,22 Neboť povstanú falešní kristové a falešní proroci a budúť dávati divy a zázraky k svedení, muož li to býti také, i vyvolených. Mc13,23 Protož vy vizte, aj, předpověděl sem vám všecky věci.“

Mc13,24 „A v ty dni po tom zamúcení slunce se zatmie a měsiec nedá světla svého Mc13,25 a budú hvězdy nebeské padati a moci, které jsú na nebi, budú se hýbati. Mc13,26 A tehdyť uzřie syna člověka, an se béře v uoblaciech s mocí velikú a oslavú. Mc13,27 A tehdyť pošle anděly své a shromaždí vyvolené své ode čtyř větróv, od vrchu země až do vrchu nebe.“

Mc13,28 „Ale od fíku naučte se podobenstvie: Když již ratolest jeho odmladne a pučí se listie, viete, že blízko jest léto. Mc13,29 Takež i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, věztež, že blízko jest, a již ve dveřiech. Mc13,30 Zajisté pravímť vám, žeť nepomine pokolenie toto, až se všecky tyto věci stanú. Mc13,31 Nebe a zeměť pomine, ale slovať má nepominú.“

Mc13,32 „Ale o tom dni a hodině nižádný nevie, ani andělé v nebi, ani syn, jediné otec. Mc13,33 Viztež, bdětež a modltež se, nebo neviete, kdyť čas bude. Mc13,34 Neb jakožto člověk, kterýž jest daleko odšel a