„Mistře, přinesl sem syna svého k tobě, jenž má ducha němého, Mc9,17 ješto kdež koli jej pochopí, tepe jím o zemi a sliní a zuby skřípí a vadne. I řekl sem učedlníkóm tvým, aby jej vyvrhli, i nemohli sú.“ Mc9,18 I vece jim: „Ó národe zlý a nevěrný, kterak dlúho s vámi budu? I dokavad vás trpěti budu? Přineste jej ke mně!“ Mc9,19 I přinesli sú. A když jej uzřel, ihned jej duch zamútil, a udeřiv sebú o zemi, kácieše se slině. Mc9,20 I otázal jest otce jeho: „Kterak dávný čas jest, jak se jemu to přiházie?“ A on vece: „Od dětinstvie. Mc9,21 A často jím mece v oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale móžeš li cos, pomoziž nám, slituje se nad námi.“ Mc9,22 A Ježíš vece jemu: „Móžeš li věřiti, všeckyť věci jsú možné věříciemu.“ Mc9,23 A ihned otec dietěte se slzami zavolav, vece: „Věřím, pane, spomoziž, pane, nedověře mé!“ Mc9,24 A když Ježíš uzřel zástup, an k němu běží, pohrozil jest duchu nečistému řka jemu: „Hluchý a němý duše, jáť tobě přikazuji, vyjdiž od něho a viece nevcházej do něho!“ Mc9,25 A vzkřičav a velmi jím polomcovav, vyjide od něho i byl učiněn jako mrtvý, tak že mnozí z nich vecechu, že jest umřel. Mc9,26 Tehdy Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho i vstal jest. Mc9,27 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho tajně: „Proč sme my nemohli vyvrci ho?“ Mc9,28 I vece jim: „Toto pokolenie v ničemž nemóž vyjíti, jedině v modlitbě a v postu.“ Mc9,29 A jdúce odtud, šli sú mimo Galilei, a nechtěl, by kto o něm věděl.
Mc9,30 I učil učedlníky své a řekl jim, že syn člověka dán bude v ruce lidské a zabijí jej, a jsa zabit, třetí den vstane. Mc9,31 I nerozuměli sú oni a báli se otázati ho.
Mc9,32 I přišli sú do Kafarnaum. A když v domu byli, tázal jich: „Co ste na cestě rozjímali?“ Mc9,33 A oni sú mlčali, neb zajisté na cestě byli se hádali mezi sebú, kto by z nich byl větčí. Mc9,34 I posadiv se, zavolal jest