tvój buoh jeden jest. Mc12,30 A milovati budeš pána boha svého ze všeho srdce svého i ze všie duše své a ze všie mysli své a ze všie moci své. Toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 A druhé jest tomu podobné: Milovati budeš bližnieho svého jako se samého. Většiehoť přikázanie nad tato jiného nenie.“ Mc12,32 I vece mistr: „Dobřes, mistře, v pravdě řekl, že jeden jest buoh a nenieť jiného kromě něho, Mc12,33 a aby milován byl ze všeho srdce a ze všie mysli i ze všeho rozumu i ze všie duše i ze všie síly. A milovati bližnieho svého jako se samého většieť jest nežli všecky zápalné i posvátné oběti.“ Mc12,34 Tehdy vida Ježíš, že by múdře odpověděl, vece jemu: „Nejsi daleko od královstvie božieho.“ A žádný viec nesměl jest ho tázati.

Mc12,35 I odpověděv Ježíš, vece, uče v chrámě: „Kterak pravie mistři, že Kristus jest syn Davidóv? Mc12,36 Sám pak David die v duchu svatém: Řekl pán pánu mému: Seď na pravici mé, donidžť nepoložím nepřátel tvých podnoži noh tvých. Mc12,37 Poněvadž sám David nazývá jej pánem, kterakž tehdy syn jeho jest?“ A mnohý zástup rád ho poslúchal. Mc12,38 I pravieše jim v učení svém: „Varujte se mistróv, kteřížť chtie v stkvostném rúše choditi a pozdravováni býti na trhu Mc12,39 a na prvních stoliciech sedati v zbořiech a prvnie seděnie na večeřiech, Mc12,40 kteřížto zžierají domy vdovské pod zámyslem dlúhé modlitby, tiť přijmú prodlenější súd.“

Mc12,41 A sedě proti pokladnici, přihlédal, kterak mnoho zástup mece penieze do pokladnice, a mnozí bohatí metali mnoho. Mc12,42 A když přišla jedna chudá vdova, i uvrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka penieze. Mc12,43 I svolav učedlníky své, vece jim: „Zajisté pravím vám, že tato chudá vdova viece jest uvrhla