odtud, přišel jest do krajin judských za Jordán, i sjidechu se k němu opět zástupové, a jakož jest obyčej měl, opět je učil. Mc10,2 I přistúpivše zákonníci, tázali sú ho, slušie li muži ženu propustiti, pokúšejíce ho. Mc10,3 A odpověděv vece: „Co jest vám přikázal Mojžieš?“ Mc10,4 Kteřížto vecechu: „Mojžieš jest dopustil kniežky zapuzenie napsati a propustiti.“ Mc10,5 Jimž on vece: „K tvrdosti srdce vašeho napsal vám Mojžieš to přikázanie. Mc10,6 Ale od počátku stvořenie buoh jest učinil muže a ženu.“ Mc10,7 A řekl jest: „Protoť opustí člověk otce a máteř a přídržeti se bude ženy své, Mc10,8 i budeta dva v jednom těle. A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. Mc10,9 Protož coť jest buoh spojil, člověk nerozděluj.“ Mc10,10 A opět v domu učedlníci jeho o témž sú ho tázali. Mc10,11 I vece jim: „Ktož koli opustí ženu svú a jinú pojme, cizoložstvie plodí, činí. Mc10,12 Pakli žena opustí muže svého a s jiným se oddá, také cizoloží.“

Mc10,13 I podávali sú jemu dietek, aby se jich dotýkal, ale učedlníci bránili sú těm, kteří je nesli. Mc10,14 Kteréžto když uzřel Ježíš, hněvivě to přijal a řekl jim: „Nechtež dietek, ať ke mně jdú, a nebraňte jim, nebo takových jest královstvie božie. Mc10,15 Zajistéť pravím vám, ktož koli nepřijme královstvie božieho jako děťátko, nevejdeť do něho.“ Mc10,16 A objímaje a vzkládaje na ně ruce, požehnánie jim dáváše.

Mc10,17 A když bieše vyšel na cestu, předběh jej jeden, poklekl před ním na kolenú i prosieše ho řka: „Mistře dobrý, co budu činiti, abych život věčný přijal?“ Mc10,18 A Ježíš vece jemu: „Co mě nazýváš dobrým? Žádný nenie dobrý, jediné sám bóh. Mc10,19 Umieš li přikázanie: Necizolož, nezabieš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectvie, neučiníš oklamánie, cti otce svého i matku svú?“ Mc10,20 A on odpovědě jemu: „Mistře, tyto všecky věci sem zachoval od mladosti mé.“