Svatému pánu Bohu a všeho světa králi a pánu všemohúciemu Šalomún král jeruzalemský, súdce ustavený ot božské stolice, vzkazuje poslušenstvie tvému božstvie. Tiemto listem oznamuji, že když mi tvá svatost poručila rozeznánie té pře, jenž jest mezi Belialem poručníkem pekelným s jedné strany a mezi Mojžiešem poručníkem Ježíšovým s druhé strany, tvého božstvie listem takovým, počátek i skonánie, jakožto svrchu psáno jest, a když se té pře přede mnú stalo[eb]stalo] ſtalo ſe jest sepřenie[ec]sepřenie] przenie, tu sem přijal jich dóvody a jich svědectvie, a tak ve všem drže řád súdný, proti dřieve řečenému Belialovi vydal sem konečný odsudek, ot něhožto on se jest otvolal a žádal ote mne listóv otsélajících[ed]otsélajících] otſel/agicziech. A protož jej ot drženie súdu mého zprošťuji a jeho k nohám vašeho božstvie posielaji s těmito listy mú pečetí otevřenými[95]zjevně chybný zápis slova. A slušieť znamenati, že když otvolánie sta se ot nekonečného otsudku, tehdy všecko otvolanie slovo ot slova popsáno v listech otsélajících[ee]otsélajících] otſelagicziech, ale když se kto otvolá ot odsudku dokonalého i konečného, tehdy jest toho netřeba, jakožto oboje práva pokládají. Dále slušie znamenati, že každý súdce nižší má dopustiti otvolánie k súdci vyššiemu, leč by pře byla přieliš známa, že v ničemž nemohla by býti skryta, neb tomu oboje práva chtie.

Tehdy Belial, vzem ty listy a akta, i bra se na dvór božský, i sta svú osobú před Bohem všemohúcím, jenž sedieše na stolici na súdě, a deset set tisícóv anjelóv stáše okolo něho. Tu Belial bez strachu poče takto mluviti: „Vidomých i nevidomých věcí stvořiteli, kterýžto chválu a krásu světlem oblekuješ jakožto rúchem[96]sic! a roztahuješ nebe jakožto kóži, přikrývaje svrchek jeho vodami, a to jest stolice tvá na věky a prut královstvie tvého jest prut zřiezenie, neb ty miluješ spravedlnost a nenávidíš křivdy. A řekl si skrze Isaiáše proroka: Hledajte súdu, pomozte utištěnému. A protož žádám tvé božské milosti, aby mě utištěného od spravedlnosti mé, obtieženého, ráčil přeslyšeti. Neb jakožto vie velebnost vaše, tu při, jenž mezi mnú[ef]mnú] nimi a všiem peklem s jedné strany a mezi někakým Ježíšem z Bethléma z druhé strany o nějakým lúpeži a násilí a o panstvie všeho světa i všech bydlejících[eg]bydlejících] by̋dlegicziech v něm, byla po[193r]číslo strany rukopisuručena[97]zjevně chybný zápis věty