protož, má liť tento jakožto Mesiáš spasiti lid židovský, a jsa od toho lidu zahuben, kterak pak jest byl Mesiášem?“ Vece Mojžieš: „Ó Belial, kterak bláznivě a proti zdravé mysli mluvíš a smieš bláznivým pohnutím položiti usta v nebe, to božské předivné a tajné zjednánie tak prokletě a usty hanebnými menovati a haněti; zajisté jazyk tvój pójdeť v zemi. I zdali nevieš, že stvořitel lidského pokolenie přijal jest tělo živé panny, z niežto ráčil jest se naroditi člověkem bez semene člověčieho? A tady dal jest nám božstvie své a jakožto člověk za vešken národ lidský chtěl jest umřieti.“ Vece Belial: „Ó Mojžieši, prosím, vypověz mi to, neb snad blud mě obtěžuje.“ Tehdy Mojžieš, otevřev usta svá, vece: „To vieš, Belial, že Buoh stvořil jest člověka z čisté země panenské, kterážto ještě nebieše přijala nižádné poškvrny, aniž kto na ní bydlil jest kromě Boha aniž kto na nie bieše co učinil, jakož to psáno jest v knihách Rodných u prvnie i druhé kapitole. Také úplně vieš, že jest Buoh člověka stvořil z země k svému podobenstvie a beze všie hřiešné poškvrny. Také vieš, že toho člověka kromě ráje učiněného stvořena jest žena v ráji bez hřiechu. Také vieš, že maje přikázanie člověk od Boha, aby nejedl z ovoce z dřeva uměnie zlého i dobrého, a tu oklamáním ďábelským jedl jest z něho. Také vieš, že pro to jedenie zapověděné učiněn jest člověk podoben Bohu, znaje dobré i zlé. Vieš také, že ihned člověk po tom jedení poznal jest hřiech a bázeň boží, proněžto uprostřed dřeva toho skryl se jest před Bohem. Také vieš, že pro toho člověka neposlušenstvie ten člověk od Boha vyhnán byl z ráje, aby robotú a potem jsa truden, aby smrtí pekelnú umřel. Vieš také, že ten člověk vyhnaný od Boha prodán jest byl v moc pekelnú.
Zdali, ó Beliali, dieš, by tento člověk [stvořený]text doplněný editorem z neporušené země ku podobenství božímu bez hřiechu, jenž jest z podniecenie ďábelského v ráji shřešil a pekelné moci poddán byl, by mohl od kterého člověka narozeného v hřiech a v nešlechetnostech počatého vykúpen býti? I zdali jest Buoh nevzhlédl na syny člověčie, byl li by který rozumný anebo hledaje Boha? Naliť se všickni pochýlili, spolu nestatečni učiněni sú a nebieše, kto by dobře učinil, až dojednoho.
