Všem křesťanóm věrným a právě chvalné cierkvi svaté robotězóm, jenž tyto knihy užitečné a krátké opatřé, kněz Jakub z Teramu, arciprišt a u právě duchovním padevských učedlníkóv najmenší, pod vašich modliteb poručenstvím vzkazuji vám vašich duší i těl zdravie v Tom, jenž živí i mrtví, uvodí do pekel a vyvodí. Najprvé otevři Hospodin srdce vaše v zákoně svém a učiň pokoj u vašich dnech. Uslyš modlitby vaše a smiř se s vámi, aniž vás opúštěj v zlém času, neb z velikých nebezpečností ot něho zproštěni jsme. Jeho milosti velice děkujme, jakožto tomu, jenž proti Šatanovi, kniežeti temnosti, silně jest bojoval, kterýžto král pekelný vešken svět bieše sobě podrobil svú lstí a chytrostí.

Kdyžto skrze dřevo dobrého i zlého uměnie dvojé smrti měli sme zatracenie, jímžto hořkým okušením v hlubokosti pekelného jezera od pokolenie až do pokolenie smrt věčná naše duše spasují sě, potřebie bylo, aby ta smrt skrze dřevo smrtí zahynula. A to muož podobenstvím dolíčeno býti oné povodně, jížto všeliké tělo voda bieše pohltila, kromě Noe a čeledi jeho, kteréžto v korábě dřevěném milost boží bieše zachovala. A jakožto skrze vodu potřebie bieše, aby všeliké tělo věčného života přijalo lékařstvie, […]text doplněný editorem[2]chybějící text. A to móž okázáno býti podobenstvím o židovském lidu, jenž do slíbené země putuje skrze Červeného moře vody, měl jest cesty bez přiekazy: i nic jiného neznamenaje, nežli našeho druhého rozenie, to jest vodu křtu svatého. Neb jakož ten lid nemohl jest vníti v zemi zaslíbenú, leč by dřieve šel skrze vodu Červeného moře, též lid křesťanský nemohl jest vjíti do svrchnieho ráje, leč skrze vodu křtu svatého. A to jest nám oznámeno naším spasitelem, Boha Otce nebeského jednorozeným Synem urozeným, časně na zemi umrtveným a vstalým z mrtvých, jakož to bieše dávno slíbeno zvolenému Abrahamovi, jemužto pán Buoh řekl: Skrze sám se přisáhl sem, neb s’ velikú věc učinil, že s’ neodpustil synu svému jedinému Izákovi pro mě. Jako by chtěl řéci Hospodin: A jáť učiním tobě jinú věc, věčí, že neodpustím Synu mému jedinému pro tě a v semeni tvém všickni pohané, v zlořečení potupeni, přijmú požehnánie. O kterémžto semeni onen slavný otec Jakub na smrtedlné posteli mluvil jest židovi svému synu a řka: Nebude odjata náhlost královská od židovstva ani vévoda z bedra jeho, dokudž nepřijde ten,