[626]číslo strany rukopisutom sě tak píše, ež kniežě jeden, jemužto bylo jmě Mezko, uslyšav o jich tak přěvelikéj svatosti, kak sú sě, svatý život vedúc, obcházěli. Málo lidí s sebú pojem k nim šel a uznamenav jich velikú chudobu, jim sto hřiven střiebra dal. A tu sě jich modlitbě poručiv, domuov sě vrátil. Zatiem oni veliké prácě došli mysléce, kam by ty peniezě obrátili, neb takých věcí nikda biechu nejmievali. A tak bliz do puol roka spolu nemluvivše, jeden[ayo]jeden] gyeden z nich promluvil a řka: Osidlo sbožných dúš jest střiebro a zlato, snad jest toto diáblovo pokušenie, jenž nás rád chtěl u boží nepřiezen uvésti. Protož nic lepšieho nenie, vrzme od sebe to škaředé, nebezpečné břiemě a vraťme tomu, ot něhož sme vzěli to střiebro. To řekše, posla jednoho[ayp]jednoho] gyednoho z sebe, jemužto řekli Barnabáš, jenž jich věci zpósobováše, aby poselstvie od nich k kniežěti zdal a řka: Kakž kuoli hřiešní jsme a nedóstojní, však tě v našich modlitvách na paměti máme a dávámy tobě věděti, jež jsme nikda střiebra nejměli ani jmieti chceme! Neb Jezus Kristus ot nás ne střiebra, ale dobrých skutkuov potřěbuje[1913]podtrženo, Hankova excerpce. A všeliký mnich, když jmá šart[1914]podtrženo, Hankova excerpce, nestojí sám za šart[1915]podtrženo, Hankova excerpce. S tiem poselstvím když Barnabáš k kniežěti šel, té noci lotři přišedše, dveřě na ně vyrazivše, nalezli jě, ani sě buohu modlé, za hrdlo jě polapivše, mečě na ně opřiehše, k nim řechu: Chcete li živi ostati, dajte nám ty peniezě, ješto jmáte! Jimžto oni když pod přísahú pověděli, ež jsú ty peniezě kniežěti