[593]číslo strany rukopisuto mluvil? Proto zajisté pravi tobě, jež sem to na hospodinu obdržal, ež po mém skončení na mé miesto vstúpíš a tuto biskupem budeš. Ale v tom biskupství mnoho tě protivenství nadejde a mnoho strastí trpěti budeš. To svatý Brikcius uslyšav, počě sě jemu súkromě posmievati a řka: Však sem dobřě o něm řekl, ež chodí jako bez smysla pomámený.
Potom po některých časiech, když svatý Martin umřěl, svatý Brikcius miesto něho biskupem učiněn. V němžto biskupství dal sě na veliké náboženstvie. Když třidcěti let biskupem byl, jedna pradlí, ješto na jeho dvór rúcho prala, počenši i jměla dietě. To všěcka obec uslyšěvši, kamenie v záhubie nabravše, přěd jeho vrata přiběhli a řkúc: Dostiť sme pro dobrotu svatého Martina tvú nečistotu do sie doby trpěli, ale již toho nebude. Tehda svatý Brikcius počě toho jako ten, jenž nic o tom nevěděl, otmlúvati a takto k nim řéci: Abyšte tomu, jenž sem nevinen, uvěřili, kažte sěm dietě přinésti. A když je přinesú, ješto jen třidcět dní vstář bieše, počě je svatý Brikcius zaklínati a řka: Děťátko, zaklínaji tě mocí syna buožieho Jezukrista, pověz tuto, jsem li já tvuoj otec. To lidie uslyšavše, počěchu na svatého Brikcie volati a řkúc: Chcme tomu, otěž, kto je[aum]je] gie jeho otec! K tomu svatý Brikcius vecě: To ke mně neslušie, učinil sem, co na mě slušalo. Tehda vešken lid pokřiče a řkúc: Totos diáblovú mocí, jež dietě promluvilo, učinil. Ale proto již naším viec biskupem nebudeš! Tehda svatý Brikcius své ne[594]číslo strany rukopisuviny
