[398]číslo strany rukopisua mnoho svatých těl svú rukú pochoval. To uslyšav Valerianus, kázal jeho i jiných křesťanóv hledati a naleznúc přibezděčiti[1272]podtrženo, Hankova excerpce, aby anebo sě modlám modlili, anebo zlú smrtí sešli. A mezitojí[1273]podtrženo, Hankova excerpce kázáno volati, ktož by jě polapil, v jich sě sbožie dědičsky uvázal. Proňežto jeho žákóv desět nalezše, beze všeho súdu jim hlavy stěli. Nazajtřie svatý Ščepán papež jat, do pohanského chrámu veden a tu, aby sě anebo diáblovému obrazu modlil, anebo na smrt šel. A když svatý Ščepán v chrám vnide, tu boha poprosil, aby sě ten chrám obořil a inhed v tu hodinu veliká strana toho chráma letěla. Lidie sě užasše rozběhli a svatý Ščepán odtad na břítov[1274]podtrženo, Hankova excerpce, nadepsáno různočtení „kyrchow neb hrob“ svaté Lucie přišel. To uslyšav Valerianus, vecě rytieřóm[ais]rytieřóm] rityerzow, než dřieve k ňemu poslal, a ti inhed přišedše, jej, an slúží mši, nalezše, hlavu jemu na tom miestě stěli a ta dušě šla v anjelské[ait]anjelské] angyelſke přiebytky. Amen.
O svatého Ščepána těla nalezenie truoji věc znamenati slušie. Najprvé o jeho těla nalezení. Druhé o jeho těla přěnesení. Třetie o jeho svatých kostí s svatého Vavřincě kostmi složenie. O nalezení takto sě píše, ež byl jeden kněz bohobojný, jemužto řekli Lucianus, jehožto pamět mezi dóstojnými dávného času mistry napsána jest. Ten Lucianus jeden čas ani spal, ani bděl, ale
