[358]číslo strany rukopisukřest přijal, tak jemu vzděno jmě Kristoforus, točíš Kristonošě[1125]podtrženo, Hankova excerpce, neb jest Jezukrista nosil dvojím činem. Najprvé na plecí přěs vodu a druhé skrzě vieru v srdci. O jeho svatém životě takto sě píše, ež byl rodem z té země Kanaan, postavy byl vysoké, dvanádzt loket zvýš. A když s jedniem králem bydlil, padlo jemu na mysli, aby nikomu neslúžil než tomu, ktož by najvěcší král na tomto světě byl.
V těch časiech jednoho mocného krále přišed ke dvoru, jemu sě přikázal. O tom králi tak tehdy lidie mluviechu, by nebylo mocnějšieho na světě. Přihodi sě v jednu hodinu, ež toho krále smiechoval[1126]podtrženo, Hankova excerpce dvorský v jednéj piesni, přěd králem zpievajě, diábla často jmenováše. A kolikrátž diábla pojmenoval, tolikrát král sě svatým křížem požehnal. To Kristoforus uznamenav, velmi sě podivil, krále otázal, co by skrzě to znamenie mienil. Tehda král dlúho sě bránil, nechtě mu pověděti. Tu jemu svatý Kristoforus vecě: Nepovieš li mi, u tebe déle neostanu. To král uslyšav, jemu pověděl a řka: Kdež bez toho nechceš býti, věz to, ež kolikrátž diábla slyši menujíce, tolikrát sě tiem znamením žehnaji, bojě sě, aby nade mnú své moci neukázal. K ňemuš[1127]ňemuš: nemus svatý Kristoforus vecě: Kdež sě ty diábla bojíš, tehda jest znamenie, ež jest mocnějí než ty, a tak já tuto omýlen sem v svém úmysle, ež neslúži najmocnějšiemu, protož jdu od tebe a diábla sobě pána hledati muši.
A když tak po cěstě jdieše od toho krále, uzřě veliké množstvie rytieřstva. Mezi nimižto bieše jeden hrozný, a to byl diábel. Jenž ke Kristoforovi přistúpiv, kam by šel, tázati počě. K ňemužto Kristoforus odpovědě: Jdu, hledaju[1128]koncovka podtržena Hankou diáb[359]číslo strany rukopisula
