[325]číslo strany rukopisudomu schovati a s svého stolu drobty krmiti, ať sě buoh nad tvým synem Alexím ráčí smilovati. To uslyšav otec jeho Eufemian, pro miloščě[985]podtrženo, Hankova excerpce svého syna v svém domu jemu pokojík dáti kázal. Tu jemu často své mísy slal a vláščiemu sluzě jej poručil. Tu svatý Alexius u modlitvách u póstu bedlivě bohu slúžieše. A jakžto bývají při velikých dvořiech nekázaní a drzí holomečkové[986]podtrženo, Hankova excerpce, mnoho božiemu sluzě přiekořizny[987]podtrženo, Hankova excerpce činiechu, jemu sě posmievajíc a často naň pomyjě lejíc. To on vše míle pro Jezukrista pokorně trpěl, svú žalostivú matku a svú chot často plačíc vídáše sebe, tu byl sedmnádcět let. A když skrzě ducha svatého urozumě svatý Alexius, jež sě blíží skonánie jeho života, poprosi, aby dali jemu lístek s črnidlem, na ňemžto lístku všeckno napsal, kak sě jeho cěsty zvedly, co li sě mu kde dálo až do toho dne.
Tehda v jednu neděli v uoltářnici[988]podtrženo, Hankova excerpce, tu ješto svatého Petra oltář jest, přijide hlas z nebes a řka: Poďte ke mně všickni, ješto pracijete a ješto ste obtieženi, a já vás všěch nakrmi. To lidie uslyšěvše, užasše sě, všickni na zemi padli. Tehda opět hlas z nebes přijide a řka: Hledajte člověka božieho, ať prosí boha za Řím. V ta doba počěchu lidie i sěm i tam běhajíc hledati. A když nikdiež nenalezú, přijide opět hlas k nim a řka: Hledajte v domu u Eufemiana, jenžto otec svatého Alexie bieše. A když jeho tam hledáchu, Eufemian vecě: Nic o tom nevědě. V ta doba oba ciesařě, Archadius a Onorius, s papežem, jemužto Innocencius řekli, do domu Eufemianova jidú. Tehda sluha svatého Alexie přistúpiv k svému pánu Eufemianovi, vecě: Viz, pane, snadťe onen chudý pústenník, ještotě v tvém domu, jemužto já posluhuji, tohoť znaju[989]podtrženo, Hankova excerpce, ežťe svatý a pokorný člověk. Tehda Eufemian brzo běžav, naleze toho svého almužníka, an um[326]číslo strany rukopisuřěl
