hospo[60r]číslo strany rukopisudinu sama obdržela, jehožto Abraham když jest v duchu viděl, obradoval se. Mojžieš s velikým strachem na hoře Sinai obklíčený oblaky s bohem jest mluvil,[55]Ex 24,16 ale ty jsi nám Jezukrista porodila, ještoť jest s hřiešnými lidmi mluvil i ochotně s nimi bydlil. K tej hoře Sinai ktož by byl tehdaž přistúpil, byl by života zbaven. Ale ty s tu horu příkladně porodila, ktož k nie s pravú věrú nepřistúpí, věčného života odsúzen bude. A cožť jsú světí otcové divóv viděli, nebo jim světí anjelé mannu s nebes spúštěli, skála tekúcí stred jest jim dala, potok Jordán vzpět se jest obrátil, moře se rozdělilo, suchú cestu jim ukázalo,[56]Jos 4,22–23 nepřítelé jich od velikého hluku letěli, slunce proti přirození pro prodlenie dne zóstalo jest. Kterak ti divové velici jsú všickni, proti tomuto jsú mali. Ktožť jest to kdy vídal nebo slýchal, že jednorozený mocí boží, anjelé třasúce se v jeho tvář patřie, své božstvie tělesenstvím zaslonil, světu se jest ukázal? Protož drž se tejto viery, člověče, a dávních tajemství boha všemohúcieho lstivě nepokúšej, ale jeho svatú vóli znamenaj, kterak se jest Kristus narodil, ale jedno právě věrným spasenie dává, jakož ráčil, tak jest učinil. Pakliť se to tvého smysla sprostné zdá nebo vidí pro křechkosti, že toto dietě [60v]číslo strany rukopisunebeské tak sprostnými plenkami obinuté ležieše, vzdvihni svój rozum pod nebesa, tu se tomu podivíš, anoť tomu dietěti anjelé na čest zpievají. Pakliť se sprostnost jeho chudých jeslí nelíbí tvéj mysli, vzdvihni oči pod nebesa, uzříš hvězdu novu učiněnú, světlú, anať chválí svými paprslky narozenie Syna božieho.“
Těm se divóm zlý duch divíše, jakožto píše svatý Augustin a řka: „Když jest uzřel náš nepřietel diábel Syna božieho z Matky božie narozeného, tak znamenaj těmito divy, mi se zdá, žeť jest mohl v sobě takto pomysliti, řka: Kto jest tento, ješto jest přišel na tento svět bez mého věděnie? Nebť to viem dobře, že se jest z ženského života narodil, také neviem, odkud se jest počal. Aj toť matka jeho stojí před ním, ale toho věděti nemohu, kto jest jemu otec. A to mi jest nade všeckno divno, obecným li jest to přirozením, čili jest kterým jiným činem jměvši syna, matkú jsúci pannú zuostala. Aj toť leží v kolébce, maličký jest, dětinsky pláče, svú tvář slzami obmývaje, připodobnává se ke všem smrtedlným lidem, to svým pláčem ukazuje. Ale nižádného dětinského šeredenstvie na něm neznamenám, vizi jeho, an v sprostných plenkách leží a nad ním se světlá hvězda stkvie, jemuž také anjelé zpievají, pod nebesa se
