[111v]číslo strany rukopisujemu otdána byla. Mezi nimižto byl jeden z národa krále Davida, jemužto jméno bieše Jozef, muž všie ctnosti plný, ten v sobě pomyslil a řka: „Neslušie mně starému tak mladé dievky pojieti.“ Proněžto, když všichni pruty své do chrámu přinesli, Jozef svój prut jest kradmo vynesl. Tehda zatiem, když od boha žádného druhého zjevenie nejměli, opět se na modlitby oddali a milého pána boha prosili. Tuť jim opět hlas s nebes odpověděl a řka: „Jediného tuto nenie s svým prutem, jemužto tato dievka má otdána býti.“ Tehda oni to uslyševše, na Jozefa se zeptavše, jemu s prutem do chrámu jíti kázali. Tehda jakž brzo přišel a svój prut postavil, tak jest brzo vzkvetl a holúbek z nebes přiletěv, na něm se posadil. Po tom jsú prutu poznali, že dievka tato svatá má za něho oddána býti, jakož se jest ihned tak stalo, že jest zaň oddána byla.
Tehda odtad Jozef vstav, do města Betléma šel, aby potřeby k svatebním větcem připravil. A to se tehdaž vše stalo, jakož jest bylo Duchem svatým zpósobeno. Tehda odtad dievka boží také vstavši, s jinými svými družičkami nebo s pannami jinými, ješto s ní v chrámě byly, do města Nazareta k otci a k mateři se vrátila a tu přebývajíc bez přestánie se bohu modlila, také jest na čas kněhy svatého Písma čtla. A tak se jest to vše dokonalo, což jest bylo před věky bohem Otcem zpósobeno, jakož svaté Písmo nám píše. Protož pomněmež na její svaté obcovánie, ať se za nás přimlúvá.
