jej tu Pilát tak zbitého a ztrýzněného, ano jeho tvář zsinala, oči, k tomu rty opuchly, jenž ledva mdlobú na nohách stáše, pomysli v sobě Pilát: „Uzří li jej Židé tak velmě zbitého, leč by byli kamenného srdce, aby se nesmilovali a jej nepropustili.“ Tehda káza jej před veškeren lid na ulici vésti, také každému z nich jeho svaté tělo ukázati. I zavola Pilát na veškeren lid a řka: „Aj toť člověk, toť jej vám ven vedu, a nižádné viny na něm nenalézám, proněžto by měl právě na smrt odsúzen býti.“ Potom vyjide Ježíš z jeho sieni a nesa na sobě korunu bodlivú a rúcho hedvábné. Tehda všickni Židé po něm voláchu, řkúce: „Ukřižuj jeho, ukřižuj!“ Pilát jim vece takto: „Vezmúc vy jeho v svú moc, ukřižujtež ho.“ K tomu Židé vecechu: „My toho nemáme v svých právích, než podlé práva máť umřieti, nebo se Synem božím nazývá. Protož, pustíš li jej, nejsi přítel césařóv.“ To Pilát slyše, užase se, boje se, aby v césařovu nelibost neupadl. Tu praví svatý Krysostomus: „Snadno s pravedlivé cesty zblúdí, ktož se viece lidí v súdě bojí nežli boha svého.“ V ta dobu vzem vodu Pilát, přede všemi lidmi umy ruce hned své, řka: „Nevinen jsem já túto krví nevinnú prolitú.“
Tak tehda ten obyčej bieše, ktož se které viny očišťoval, ten ruce přede všemi jest umyl. Tu praví svatý Krysostomus:
