sem s tebú do žaláře i na smrt jíti.“ Třetie, jakožto svatý Marek a svatý Matúš ve Čtení píše, když Ježíš k apoštolóm řekl: „Všichni vy tejto noci pohoršíte se nade mnú.“ Tehda tu svatý Petr třetie řekl: „Ačť se všichni pohoršie, jáť se nechci pohoršiti.“ Pro tož trojie drzé odpověděnie došel trojieho zapřenie, a to proto, aby žádný do své dobroty neúfal a vida, ano svatý Petr chybiti toho nemohl. Tuto praví svatý Augustin: „Jakž brzo svatý Petr zaplakal, tak ihned skrze jeho pláč hospodin mu vinu odpustil. A když jest svatý Petr zhřešil, potom jiným hřiešným milostiv jest byl. Protož svatému Petrovi Ježíš přepustil sebe zapřieti, proto, aby žádný sám v se neúfal, to vida, kterak svatý Petr, jsa starosta apoštolský, pohřešil. A k tomu také, aby se žádný nerozpakoval proto, vida, ano takým počátkem svatý Petr shřešil, však proto jest klíčníkem a starostú učiněn. Ač kto pro vinu, jakožto svatý Petr jest provinil, rozpomenuv se, že jest zhřešil i zaplakal, srdečně želeje toho, a netoliko v tu chvíli, ale i potom častokrát, když koli kokota pějíc slyšieše, tak ihned velmi zaplakáše.“
V tom času zavázachu Ježíšovi Židé rúchú tvář jeho svatú, dávajíce jemu políčky i zášijky, naň krkajíc, jeho tázáchu: „Pověz nám, kto tě tepe?“ A jinak ho rozličně trýzniechu. Tehda Kaifáš vece k Ježíšovi přede všemi: „Zaklínám tě skrze boha živého, pověz nám, ty li jsi Syn boží?“ K tomu Ježíš vece: „Ty s řekl. A od toho času uzříte syna člověčieho, an sedí na pravici u boha Otce, přibližuje se k vám v nebeských oblaciech.“ Tehda Kaifáš to uslyšav, rúcho na sobě rozedřel i promluvi, takto řka hněvivým hlasem k Židóm: „Co se vám zdá do tohoto zlého člověka?“ Odpověděchu všichni Židé, takto řkúce: „Hoden jest ohavné smrti.“ V tu dobu Ježíšovi v jeho svatú tvář plváchu, hanějíc jeho potupenými slovy, tepúce v jeho svatú hlavu. Tuť praví svatý Bernart: „Ó, milý Ježíši, tvář tvú přepoctivú, v nižto žádají anjelé patřiti, hanebně tepúc potupili svýma hřiešnýma rukama, k tomu tvú svatú tvář na smiech byli zavázali, jakožto najhanebnějí mohli, všicknu noc tvój svatý život trýznili.“
Nazajtřie ráno Ježíš ku Pilátovi veden bieše, jenžto pohan jest byl a vším krajem jerusalemským od césaře vládnieše svobodně. Tuť naň ze dvú věcí žalováchu. Najprvé, žeť dan dávati zapoviedal césaři, a to proto učinichu, aby se Pilát naň rozhněval, nebo úředník césařóv bieše. Druhé naň žalováchu, že by se králem činil, a v tom se césaři protivil.
