opět se na to miesto na modlitbu vrátil a tu se bohu Otci těmi slovy pomodlil, takež jako i dřieve poklek.
V tu hodinu strastná mysl jeho člověčenstvie obstúpi a jemu tělestného strachu velmě veliký boj v srdce vstúpi. S jedné strany tak umřieti hrozno, a s druhé strany všem hřiešným zahynúti aby nepřišlo. V tom tak trudném myšlení sobě jest tak velmi zateskl, až s něho krvavý pot tekl. V tu dobu anjel Gabriel k němu sstúpil, jeho posiluje, tak řka: „Ó, králi náš milý a přeslavný, kterak se tej smrti bojíš? Však s se proto ráčil na svět naroditi, aby skrze svú svatú smrt mezi bohem Otcem a člověkem ráčil mír a pokoj učiniti, aby tvá svatá smrt na věky všem byla památna.“ Tuto praví mistr Beda, že v pánu Ježíšovi dvoje přirozenie bylo, božstvie a člověčenstvie. Božství anjel vždy přisluhoval, ale člověčenství posiloval, aby jakož jest by v přirození člověčenstvie svého truchel a smrti se boje, takež v tom přirození měl jest ho anjel posilovati. Tehda odtad vstav Ježíš a svú modlitbu dokonav a apoštoly spiec nalezl. Ale tu jim nic neřekl, opět se na též miesto vrátiv, bohu Otci týmiž se jest slovy modlil.
Tu každý člověk, kterýž by měl k boji jíti, móže od Spasitele sobě příklad vzieti, že se prvé má pánu bohu snažně modliti, potom s dobrú myslí a pamětí k boji jíti. Opět se Ježíš k apoštolóm vrátiv i vece jim, řka: „Spěte a již odpočívajte.“ Toť jest jim pověděl, jich lituje, nebo vědieše, že je truchlost a sen trápieše velmi. A když tak málo podřímachu, přistúpi k nim a řka: „Dostiť jest! Vstaňtež, neboť se již blíží ten, ještoť mě zradí.“ Netáhl jest Ježíš toho slova dopověděti, až ihned Jidáš s množstvem rytieřstva pojide, s nimižto také bieše lid jiný s rozličnú braní, s meči, s ostny, s kopími, pochodněmi svietíce, s nimižto Jidáš napřed jdieše. Ó, nevěrný Jidáši, ješto s jeho svatého kázanie poslúchal a k tomu jeho apoštol byl, jeho mnohé divy vídal, k tomu také teprv s ním večeřal, tak s jeho nemilostivě prodal! Předtiem Jidáš byl jim dal znamenie, řka: „Kteréhožť já políbím, tenť jest, toho jmúce držte.“ Proto jest jim toto znamenie dal, nebo ten obyčej tehdy byl, kterýž apoštol do domu, nebo kdež Ježíš bieše, přišel, každý jest jeho políbil. A tak proto, aby neomýléce se nejímali jiného žádného. Tehda Jidáš k Ježíšovi přistúpiv a jeho políbiv, vece k němu: „Zdráv buď, mistře mój!“ Tehda Ježíš vida Jidášovu skonanú zlost jeho účinka hřiešného políbením, vece k němu:
