[557v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceviece řkúce: „Ukřižij jeho!“ Mt27,24 Uzřěv[896]Uzřěv] + autem lat. Pilát, že nemuož prospěti a věcší ryk v lidu[897]v lidu] navíc oproti lat., + in populo var. bieše, vzem vodu umy svoji rucě přěde vším[898]vším] navíc oproti lat., + omni var. lidem řka: „Nevinen jsem já krví tohoto spravedlného, vy toho vizte.“ Mt27,25 A odpověděv vešken lid, vecě: „Krev jeho buď[899]buď] navíc oproti lat. na ny i na syny našě!“ Mt27,26 Tehdy jim propusti Barrabášě, a Ježíšě bičovav da jim, aby byl ukřižován.
Mt27,27 Tehdy rytieři vladařovi vzemše Ježíšě v duom súdový, shlučichu přědeň vešken sbor. Mt27,28 A svlekše jeho, črvený plášč vzděchu naň. Mt27,29 A spletše korunu z trnie, vstavichu na jeho hlavu a trest vložichu[900]vložichu] navíc oproti lat. v jeho pravici. A na kolenú klekajíce přěd ním, posmieváchu sě jemu řkúce: „Zdráv, králi židovský!“ Mt27,30 I plváchu naň a vzemše trest tepiechu jeho hlavu. Mt27,31 A tryžňovavše jím, svlekú s něho plášč i oblekú jej v jeho rúcho i vediechu[901]vediechu] + eum lat., chtiec ukřižovati.
Mt27,32 A vyšedše nalezú člověka cyrenenského, přišedše ze vsi[902]přišedše ze vsi] navíc oproti lat., + venientem de villa var., jmenem Šimona. Toho přinuzichu, aby vzal na sě jeho kříž. Mt27,33 I přijidú na to miesto, ješto slóve Golgata, to jest Lbové miesto. Mt27,34 A dachu jemu píti víno s žlučí[903]žlučí] původně luczy,z- připsáno smiešené. A když okusi, nerodi píti. Mt27,35 Pak když jej ukřižovachu, rozdělichu mezi sě jeho rúcho los mecíce, aby sě naplnilo, což jest pověděno skrzě proroka řkúce: Rozdělili jsú sobě rúcho mé a o mé rúcho metali jsú losy. Mt27,36 A sediece střěžiechu jeho. Mt27,37 A vstavichu nad[904]nad] původně na,-d připsáno jeho hlavu jeho vinu napsánu: Toť jest Ježíš Nazarenský[905]Nazarenský] navíc oproti lat., král židovský. Mt27,38 Tehdy biešta s ním dva lotry ukřižována, jeden[906]jeden] gieden rkp. na pravici a druhý na levici. Mt27,39 A chodiec mimoň, porúháchu sě jemu, [b]označení sloupcevrtiece svými hlavami, Mt27,40 řkúce: „Vach, ješto rúšieš chrám buoží a ve třech dnech jej uděláš, spas sě sám. Jsi li syn buoží, sstup s křížě.“ Mt27,41 Takež i kniežata popová pošpílejíce jím[907]jím] navíc oproti lat., + eum var. s mudráky i starostami mluviechu: Mt27,42 „Jiné jest uzdravoval, sám sebe uzdraviti nemóž. Jest li král izrahelský, sstup nynie s křížě, a uvěříme jemu. Mt27,43 Úfal jest u buoh, vyprosť jeho nynie, ač chce, neboť jest mluvil, že jsem syn buoží.“ Mt27,44 Týmž jemu[908]jemu] + autem et lat. lotry, ješto ukřižována biešta s ním, ukárášta.
Mt27,45 Pak od šesté hodiny tmy sě učinichu po všiej zemi až do hodiny deváté. Mt27,46 A v devátú hodinu zavola Ježíš velikým hlasem řka: „Heli, heli, lamazabatani?“, to jest: „Buože, bože muoj, čemus mne ostal?“ Mt27,47 Tehdy někteří tu stojiece a slyšiece, pověděchu: „Eliáše vuolá tento.“ Mt27,48 A inhed běžav jeden[909]jeden] gieden rkp. z nich, vzem húbu naplni ju octa, a vzděv na trest, podáváše jemu píti. Mt27,49 Ale druzí vecěchu: „Nechaj, ať uzříme, příde li Eliáš a vyprostí jeho.“ Mt27,50 Pak opět Ježíš zavolav velikým hlasem, vypusti duši.
Mt27,51 A tehdy opona chrámová rozedřě sě na dvě straně od svrchku až do zpodku[910]zpodku] zpozdku rkp.. A země sě zatřěse a skalé sě zsěda Mt27,52 a rovové sě otevřěchu. A mnohá těla svatých, ješto jsú byli zesnuli, z mrtvých vstachu. Mt27,53 A vyšedše z rovóv po jeho vzkřiešení[911]po jeho vzkřiešení] připsáno na okraji, přijidú do svatého města i ukázachu sě mnohým. Mt27,54 Tehdy centurio i ti, ktož biechu s ním, střěhúce Ježíše, vidúce třěsenie země i to, co sě dějieše, báchu sě velmi řkúce: „Věrně syn buoží byl jest tento.“
Mt27,55 I biechu tu mnohé ženy z daleka, ješto následováchu Ježíšě z Galilee slúžiece jemu, Mt27,56 mezi nimižto bieše Maria Magdalena
