viece řkúce: „Ukřižij jeho!“ Mt27,24 Uzřěv Pilát, že nemuož prospěti a věcší ryk v lidu bieše, vzem vodu umy svoji rucě přěde vším lidem řka: „Nevinen jsem já krví tohoto spravedlného, vy toho vizte.“ Mt27,25 A odpověděv vešken lid, vecě: „Krev jeho buď na ny i na syny našě!“ Mt27,26 Tehdy jim propusti Barrabášě, a Ježíšě bičovav da jim, aby byl ukřižován.
Mt27,27 Tehdy rytieři vladařovi vzemše Ježíšě v duom súdový, shlučichu přědeň vešken sbor. Mt27,28 A svlekše jeho, črvený plášč vzděchu naň. Mt27,29 A spletše korunu z trnie, vstavichu na jeho hlavu a trest vložichu v jeho pravici. A na kolenú klekajíce přěd ním, posmieváchu sě jemu řkúce: „Zdráv, králi židovský!“ Mt27,30 I plváchu naň a vzemše trest tepiechu jeho hlavu. Mt27,31 A tryžňovavše jím, svlekú s něho plášč i oblekú jej v jeho rúcho i vediechu, chtiec ukřižovati.
Mt27,32 A vyšedše nalezú člověka cyrenenského, přišedše ze vsi, jmenem Šimona. Toho přinuzichu, aby vzal na sě jeho kříž. Mt27,33 I přijidú na to miesto, ješto slóve Golgata, to jest Lbové miesto. Mt27,34 A dachu jemu píti víno s žlučí smiešené. A když okusi, nerodi píti. Mt27,35 Pak když jej ukřižovachu, rozdělichu mezi sě jeho rúcho los mecíce, aby sě naplnilo, což jest pověděno skrzě proroka řkúce: Rozdělili jsú sobě rúcho mé a o mé rúcho metali jsú losy. Mt27,36 A sediece střěžiechu jeho. Mt27,37 A vstavichu nad jeho hlavu jeho vinu napsánu: Toť jest Ježíš Nazarenský, král židovský. Mt27,38 Tehdy biešta s ním dva lotry ukřižována, jeden na pravici a druhý na levici. Mt27,39 A chodiec mimoň, porúháchu sě jemu, vrtiece svými hlavami, Mt27,40 řkúce: „Vach, ješto rúšieš chrám buoží a ve třech dnech jej uděláš, spas sě sám. Jsi li syn buoží, sstup s křížě.“ Mt27,41 Takež i kniežata popová pošpílejíce jím s mudráky i starostami mluviechu: Mt27,42 „Jiné jest uzdravoval, sám sebe uzdraviti nemóž. Jest li král izrahelský, sstup nynie s křížě, a uvěříme jemu. Mt27,43 Úfal jest u buoh, vyprosť jeho nynie, ač chce, neboť jest mluvil, že jsem syn buoží.“ Mt27,44 Týmž jemu lotry, ješto ukřižována biešta s ním, ukárášta.
Mt27,45 Pak od šesté hodiny tmy sě učinichu po všiej zemi až do hodiny deváté. Mt27,46 A v devátú hodinu zavola Ježíš velikým hlasem řka: „Heli, heli, lamazabatani?“, to jest: „Buože, bože muoj, čemus mne ostal?“ Mt27,47 Tehdy někteří tu stojiece a slyšiece, pověděchu: „Eliáše vuolá tento.“ Mt27,48 A inhed běžav jeden z nich, vzem húbu naplni ju octa, a vzděv na trest, podáváše jemu píti. Mt27,49 Ale druzí vecěchu: „Nechaj, ať uzříme, příde li Eliáš a vyprostí jeho.“ Mt27,50 Pak opět Ježíš zavolav velikým hlasem, vypusti duši.
Mt27,51 A tehdy opona chrámová rozedřě sě na dvě straně od svrchku až do zpodku. A země sě zatřěse a skalé sě zsěda Mt27,52 a rovové sě otevřěchu. A mnohá těla svatých, ješto jsú byli zesnuli, z mrtvých vstachu. Mt27,53 A vyšedše z rovóv po jeho vzkřiešení, přijidú do svatého města i ukázachu sě mnohým. Mt27,54 Tehdy centurio i ti, ktož biechu s ním, střěhúce Ježíše, vidúce třěsenie země i to, co sě dějieše, báchu sě velmi řkúce: „Věrně syn buoží byl jest tento.“
Mt27,55 I biechu tu mnohé ženy z daleka, ješto následováchu Ježíšě z Galilee slúžiece jemu, Mt27,56 mezi nimižto bieše Maria Magdalena
