[6r]číslo strany rukopisuže svaté písmo jest právě jako listové z našeho kraje nám poslaní. Neb náš kraj jest ráj a naši přietelé jsú patriarchy a proroci, apostolé a mučenníci, a měštěné jsú andělé, s nimiž máme býti, a král náš jest Kristus. A když jest Adam shřešil, tehdy jsme u bezbydlé vyvrženi tohoto světa. Ale že j’ náš král tak milostivý, viece nežli kto móž pomysliti; písmo svaté, jako listy poselacie, ráčil jest po patriarchách a prorociech poslati, jimiž nás zove, abychom se vrátili do své vlasti, a cěstu ukazuje. A když jest to tak, milá bratřie, co sobě myslé ty sluhy, ješto tak jsú netbavi svého pána, že i listóv od něho, jimiž je zove do královstvie blaženého, nechtie čísti? I kakť se zdá, kdyby kto z nás svému šafářovi poslal listy, a on netolik neučinil kázanie jeho, ale v svém netbání jako za nic neváže toho přikázánie, i listóv by nechtěl čísti, poněť by zaslúžil ne dieky, ale pokuty. Takéž ten, ktož svatého písma netbá čísti, ješto j’ z věčné vlasti posláno, má se báti, aby netolik odplaty nejměl, ale muky věčné neušel k tomu. Neb tak jest nám nebezpečno nečísti božieho přikázánie, že prorok velmě žalostně volá, řka: „Proto j’ mój lid u vězenie uveden, že j’ nejměl uměnie,“ točíš nevěděl, co slušie k vóli boží; a ktož nevie, bude nevěděn. Jistě, ktož boha netbá hledati v tomto světě, čta svaté písmo neb poslúchaje jeho, buoh jeho u věčném blahoslavenství nebude chtieti poznati; a má se báti, aby nezaslúžil slyšeti, když zavrú dveří, jsa vně se pannami bláznovými: „Nevědě vás, neznám vás; otejděte ode mne, ješto činíte nepravost.“ Co j’ to: „nevědě vás, neznám vás,“ i kak jich nezná a šle je v oheň? Jistě j’ to proto, aby ukázal tú řečí, že, jakož jest řečeno, ktož zde nechce, čta o bohu, jej poznati, v den súdný buoh jako nebude jeho tbáti poznati. A ono, ješto j’ v Šalomúnových knihách psáno, velmě pilně a s bázní máme slyšeti; praví: „Ktož zatvrdí ucho, aby neslyšal zákona, toho modlitva bude u mrzkost.“ Ktož chce, aby jej buoh uslyšal, má najprv slyšeti boha. A kak sobě