ob[8r]číslo strany rukopisurátili; ještě by neměl toho učiniti. Však každý čár jest smrtedlný hřiech, a ktož umře v smrtedlném hřieše, ten nezbude věčné smrti. Co j’ pomohlo Judášovi, že j’ Kristus jeho proradú umřel, kakž kolivěk dobře se jest tú[e]tú] twu smrtí jiným stalo, když sám ještě v pekle hoří a bude hořeti i navěky?
Druzí pak řkú: „My nečarujem, ale lékujem a mnohým pomáháme.“ Těm řku též jako dřevním: Coť pomóž, ač by ves svět uzdravil a duši svú do pekla poslal? A těm, ješto léky hledají, zdravě pravi, by se sami rozmyslili, které lépe: protiv li bohu mieti zdravie na malú chvilku, a potom skuoro ztratiti je a býti boha odlúčenu? A ještě veď lék nevždy pomóž; ač li by pomohl, namáleť pomóž. Čili lépe: nemoc trpěti, od boha čakajíc smilovánie, a skrz to věčně s ním mieti utěšenie? Neb ktož s ním sstojí až do konce i v núzi své, jistěť jím utěšen bude. Ale vie buoh, že často zdrávi jsúc chcem viece slúžiti světu než bohu, i dá nám nemoc pro naše dobré, abychom, poznajíc se a odjinud pomoci nežádajíc protiv němu, od něho vzeli plnú odplatu.
Než to slušie také věděti, že bóh ustavil jest rozličná lékařstvie, ale ne léky pro rozličná člověčie porušenie vnitřnie i vnějšie, jakož lékaři rozumějí; a to nenie protiv bohu ani kostelniemu ustavení. Ale všichni jiní bobonci, kterýchž učení lékaři nedržie, leč žehnánie, leč napsánie která na jablce, na oplatce neb na listě neb pro zuby, ješto na stěně škohrtají, leč návuzy, zapověděni jsú kostelem. Čím pak viece ta žehnánie, ješto jsú se lží smiešena, a některá jsú holá lež, anoť repce baba pochukujíc a praviec, by buoh chodil po zlatém mostě a utkal se s svatým Petrem neb s svatú Maří, aneb s kakús dobrú bratří; i vzelží kakés řeči, chtiec lží tělo uzdraviti, ano lež i duši zabíjie. Ale to j’ jiné, když kto sprostně, z přiemého úmysla, maje lítost k nemocnému, prosí zaň boha, aby buoh ráčil jemu odlehčiti aneb jeho svú milostí posíliti, aby jej těžké pokušenie nepře[8v]číslo strany rukopisumohlo.
