[158v]číslo strany rukopisubudú radovati; ale každý ten, ktož sě tam bude radovati, vešken vejde v tu radost, o níž jest řekl Kristus, a die každému, ktož toho hoden bude: „Měj diek, dobrý a věrný sluho, nad málem byl jsi věren, ustavím tě nad velikú věcí, vejdi v radost svého pána!“ Dajž to, bože všemohúcí, bychom tam vešli! Amen.
[Dokonánie kněh těchto]text doplněný editorem[111]místo na nadpis vynecháno, ten však nebyl doplněn, doplněno podle Erbenovy edice (1852, s. 286)
S tiem buď konec těmto mým prvým knihám, jež sem vám najprv, mé dietky, sebral i zpořiedil, jakž mi se j’ zdálo; a potom každému, komuž by byly k utěšení a k poznání rozličných věcí, křesťanóm rozuměti užitečných. A žeť sem člověk, mohlť sem poblúditi; a nejsemť ijeden mistr, ačť sem byl i ztrávil v učení prvá léta své mladosti, a pobyv v světě, i ještě jej trpě, však sě opěte s knihami, jelikž mohu, rád obierám. A ne na toť sem psal knih těchto, aby každé slovo bylo z nich váženo, jako řeč z těch knih, ješto k bibliji příslušejí; ale komuž sě zdá úmysl pravý, ten jej drž, donidž ho lépe nenaučie ti, ješto mohú z práva naučiti. Ale divné jest do některých, že nechtie znamenati, pravda li j’, co se praví; ale jen chtie věděti, kto praví. A zdali jest i oslice pravdy nepověděla Balámovi[112]zapsáno „baalamowy“ duchem svatým? A zdali i po shnilých žlebiech neteče druhdy voda čistá? Protož cožť jest pravdy tuto, toť jest od boha; pakliť jest co pochybeno, toť by mnú bylo, jemuž, bylo li by s cěsty sblúzeno, proši, aby bylo milostivě opraveno, a pakli jest, na cestě jdúc, pochybeno; neb jeden jde cestú, drže sě viece strany pravé, druhý levé, a třetí prostředkem cěsty, a některý sě, jda podrží té každé strany, protož neda, bych byl na cestě kdež kolivěk, prošiť, to mi odpusťte milostivě!
To pak, ač sem kde některé věci tuto psal, jichž sem nenalezl u písmě, chci mieti zaplaceno, když příde onen Samaritán, jenž dav dva peníze […]text doplněný editorem[113]zde text končí, zbylé listy rukopisu se nedochovaly; K. J. Erben svou edici doplnil „dodavky z rukopisů pozdějších“ (Erben 1852, s. 287–312)
