[5r]číslo strany rukopisuknihy zatratili, a tož jen dobré. Oněm básniem, jimiž smilní viece se v svém smilstvě rozžehují, nic nedějí, aneb ješto ponúkají, aby svět byl vždymilován, protiv zápovědi boží, jenž jest řekl skrze svatého Jakuba: „Ktož chce býti přietel tohoto světa, bude boží nepřietel.“ A nenie liž lépe česky čísti dobré na hradiech, neb kdež kolivěk, a v ta doba aspoň mieti k bohu dobrú žádosť, zapomenúc zlé milosti smilné, aneb klevet na besedě, aneb sváróv? To j’ dobře tu znamenáno, že když David hudl před Saulem, ano jeho trápi zlý duch, inhed mu jest odlehčil tehdy. Takéž jest mnohým lidem: donidž čtú neb poslúchají dobrého, dotud jich zmek ne tak nuzí zlú žádostí; a kdyby to, což jsú čtli neb poslúchali, vždy v své mysli přemietali, jistě by diábla odehnali. Ano i svatý Pavel, komuž jest epistoly psal, psal jest je jich jazykem: Židóm židovsky, Hřekóm hřečsky. Svatý Jeroným babám psal a vyklad písmo z neznámého jazyka; kéž jest řekl: „Sprostní tomu neurozumějí.“ Protož li mostóv nedělají, že by nemúdrý mohl upadnúti s něho? Proto li j’ Kristus nepověděl zástupóm, že chce dáti jiesti své tělo, a věda, že j’ to mnohým bylo tvrdo slyšeti, ež sú od něho odstúpili? Protož nezdá mi se, by zlé bylo psáti Čechóm české knihy, jimiž by mohli mieti viery křesťanské a dobrých vášní naučenie. A protož nechžť mě had i uštne, a já sbierám tyto třiešťky k dobrému ohni, abych se i s vámi shřél; ufaji v buoh, že se zhojím, jakož jsú se zhojili i jiní.
Druhá přiemluva
Rozochvilo j’ mě jedno kázanie svatého Augustina, ež budu udatnějie psáti české knihy, ješto příslušejí k svatému písmu. Neb z něho móž každý znamenati, kak jest dobrá věc čísti písmo svaté. A ti, ješto hyzdie knihy české, ač i dobré, snad chtiec, aby jen sami byli múdří viděni, mohli by se dobře leknúti božie pomsty, upamatujíc se, kak jsú ti vinni, ješto by chtěli listy a potřebná poselstvie v nich staviti, aby pán buoh, choť věčný své choti, jimi
