ja[10r]číslo strany rukopisukož světíš den svaté trojice. A tak, ktož neumie viece, ten po svátciech znamenaj, co má věřiti. A když dny svatých světíš, pomni, žeť jsú milujíc boha práci i smrt proň nesli, a proto duostojni jsú božie milosti, aby věč s ním kralovali. A ktož by ještě též učinil, ještě by jemu buoh dal odplatu. Protož žádaje pomoci těch svatých, cti je pro buoh a v čemž móžeš, následuj jich. A ktož jest rozumnější, ten uměj těch dvanádcet věcí.
I jest, řku, najprvnie věc, ješto máme věřiec i usty k tomu vyznávati, každý sám od sebe řka: Věři v buoh, v otce všemohúcieho, stvořitele nebe i země. Druhá věc jest, když řku: I v Jezukrista, syna jeho jediného, pána našeho, točíš věři. Třetie, když řku: Jenž, točíš Kristus, počat jest duchem svatým, narozen z svaté Mařie, z čisté panny. Čtvrtá věc jest, že ten Kristus trpěl jest pod Ponským Pilátem, ukřižován, umřěl i pohřeben, sstúpil do pekelných krajin. Páté, že ten Kristus třetí den vstal z mrtvých. Šestá, že j’ vstúpil v nebesa, sedí na pravici boha, otce všemohúcieho. Sedmá, že odtavad má přijíti súdit živé i mrtvé. Osmá věc jest, když řiekáme: Věři v ducha svatého. Devátá: Svatý kostel, obec svatých. Desátá: Odpuštěnie hřiechóm. Jedenádctá: Těla, točíš masného, z mrtvých vzkřiešenie. Dvanádctá: A potom věčný život. Amen. Toť jest pravá viera křesťanská; což by tomu protivné bylo, tomu žádný věřiti nemá. Pakli by komu na mysl přišlo něco takového, jemuž by neuměl rozuměti, než by upra mysl i držal co nemúdře, raději rci sobě na mysli: „Ač já tomu nerozumiem, ale kostel rozumie, a já pak věři, jakž obecně kostel drží.“ Pakli jsi rozumnější, ale poptaj se na jiných múdrých, kakť oni tomu rozumějí a kakť to svatí vykládají. Tu vieru, jakož sú apoštolé položili, na každý den kněžie na prvé hodině a na kumpletě řiekají lehky. A každý křesťan, kterýž má rozum, vstávaje i léhaje měl by ji řékati a k tomu najméň asa jeden páteř spěti. Neb u vieře malú dosti řečí mno[10v]číslo strany rukopisuho
