třásla, skalé se sedalo, slunce protiv obecnému běhu zatmilo se. A pravda, že se jest tak stalo, ale jinak, než on mienil. On mienil, chtě z toho mieti utěšenie, naliť túhu s hořem mieti bude, když uzří, ano ten súditi bude živé i mrtvé, jehož jest bezprávně odsúdil syn jeho, pro něž jsú se dály ty hrózy, a tak i s synem u věčné hoře odsúzen bude.
Protož nestójme po tom, bychom po kterém vědmě aneb věštbě aneb čářiech co věděti chtěli budúcieho; ani kterými léky, kromě ač lékařstvím, aneb s sprostnú prosbú, ne v sloviech naděje majíc, hledajme zdravie. Lépeť jest nic takého nevědúc, všichnu naději v bohu jmieti; a lepší nemoc v boží bázni, nežli zdravie protiv bohu. Pakli se kto diví tomu, že se čáři, snové, vědma, věštby zračijí často aneb léci prospievají, nenie se co diviti tomu. Neb buoh, jenž každého srdce vidí, znaje srdce některá tak všetečná, že vždy divóv hledají a dvorností a chce se jim věděti budúcie věci aneb tajné; i přezří diáblu, aby oklamal je pro to všetečstvo. A když někaké takové bobonky činie, ješto ani podlé duchovenstvie, ani podlé tělesného přirozenie móž býti které dolíčenie neb podobenstvie, by to proto tak mělo býti; tehdy črt má to sobě jako za znamenie tajné smlúvy, že od něho hledají toho; i zpósobí stolik, jelikž jemu jest přezřieno, jakož nemúdří lidé žádají. A často dobrým přikryje zlé, aby viece jich oklamal, kteříž se toho nechtie střieci, jako páteře aby pěli někakým divným obyčejem aneb mše zaprosili. Ale vždy v to někaký tajný tant uvrže, aby ta obět, neb ty modlitvy z přiemého a sprostného úmysla nepošly. A často po leckakéms vědmu aneb snu ukáže pravdu, zdali by asa někdy oklamal, aby člověk viece žádal. Nebť téžměř všecko pohanstvo od počátka světa držal jest na těch dvornostech, až jest i z obrazóv s nimi mluvil a jako bohem chtěl nazván býti a od lidí mieti službu; až jest buoh i ráčil skrze své svaté apostoly a jiné svaté učenníky lid z toho bludu i vyvésti. Protož črt velmě
