A dvojí lidé v křesťanské vieře zabluzijí, o těch nemluviec, ješto i jmene křesťanského nechtie jmieti. Neb jedni mají neplnú vieru, točíš ne všemu věřie, což viera učí; a druzí přielišnú, věřiec ve mnohé věci, ješto viera věřiti brání, a viera křesťanská má hodujie býti.
Ti mají neplnú vieru, ktož nevěřie, by buoh vplně nebyl tak spravedlný jako i mocný a milosrdný a tak mocný jako milosrdný a spravedlný a tak milosrdný jako spravedlný a mocný. A ktož čemuž kolivěk nedóvěřie, ješto j’ popsáno v křesťanské vieře, ti všichni aneb menšie moci než spravedlnosti a milosrdenstvie aneb menšieho milosrdenstvie než moci a spravedlnosti aneb menšie spravedlnosti než moci a milosrdenstvie mnie boha; a držie li to tvrdě, jsú kacieři a k božiemu královstvu s tiem neslušejí, neb nemají plné viery.
Druzí mají přielišnú vieru, pro niž musejí zahynúti. To jsú ti všichni, ješto dali se črtu oklamati, majíc vplně vieru křesťanskú, i přijeli se k tomu čáróv, druzí lékóv, třetí věštby.
Ti, ješto pósobie čáry, ti vědie, kak se s šeřednú věcí obierají, když kakés pod šibenicí kořenie ryjí, když čehos viselcóm uřezují, když žáby, strýčky neb kořenie křstie, neb stienky ofěrují, i jiné věci šeředné činie, o nichž mrzko i mluviti, a často i boha sě odpoviedajíc. Hrozné božie milosrdenstvie, že se kdy nepropadnú živi do pekla horúcieho a že jich tak dobrotivě dlúho čaká! A protož čím dále čaká buoh polepšenie, tiem neujdú většieho hoře. Někteří pak mají omluvu, ale vždy zle, řkúc: „Nečiníme ke zlému, ale k milosti, aneb aby spolu manželé dobře byli.“ Těm všem řku, že zle činie. Najprv neznamenají, že často se to naházie, že chtiec k milosti učiniti člověka, učinie bláznem, otráviec jej a často také i života zbavie. A nad to by kto mohl jediným najmenším čárem přivésti to, neřku, by manželé spolu dobře byli, ale aby se všichni pohané i židé i kacieři ku pravé vieře obrátili;
